Leden 2014

Bez dechu 1 kapitola

31. ledna 2014 v 12:00 | Katy |  Bez dechu
Bez dechu 1 kapitola

Tak přináším vám další povídku na přání tentokrát je pro Domino a její přání zní takto: můžu poprosit o povidku o tom jak unesou jens,marka,petra,ginu,karin a enrica a unosce bude pozadovat aby biggi prijela z ameriky a až přijede a setká se s únoscem tak ji střelí do obou plic. unosce pak rychle odjede a vsechny tam necha no a budou se snazit biggi zachránit. Díky

Tak jsem něco vytvořila doufám že se povídka bude líbit.

Na základně Medicopteru 117 se rozezní poplach na výjezd a z repráku se ozve hlášení o nehodě. "Základna pro Medicopter 117.Hlášení o nehodě výbuchu odlehlé haly. Několik zraněných." "Medicopter 117 bereme to."Odpoví Gina. Tým se chystá na akci a než stačí vyběhnout ven z kanceláře vyjde Höppler. "Dneska letí oba týmy,když se to děje ne předávání směn.Je to rozhodnutí vzhledem k tomu,že je tam hodně zraněných.Pane Harlande berete si velení celé akce."Řekne šéf základny a znova zajde do kanceláře.
Tak tedy na záchranou akci letí oba týmy ve složení:Márk,Jens,Gina,Petr,Karin a Enrico. Márk začne v mašině při letu rozdávat úkoly,aby věděli jak bude tenhle zásah vypadat.Ostatně není to jejich první akce tohoto tipu,tak nechají svojeho kolegu v klidu vykecat. Najednou se ze předu ozve. "Hele lidi neslyšíte taky nějaké tikání?"Zeptá se Gina,která se dostala za kripl,jako první a tudíž letí ona na místo nehody. Všichni zmlknou a zaposlouchají se.Nakonec jeden po druhém řeknou,že ano. "Hm,tak se mi zdá,že až se vrátíme z akce,tak řeknu Maxovi,ať se na to podívá."Řekne Jens.
Za několik málo minut Gina přistává z mašinou u budovy,jenže si všimnou,že budova je opuštěná a že stále stojí na svém místě.Všude okolo,jak se zdá je klid.Všichni se na sebe zmateně dívají.Všem v tu chvíli dojde,že jednalo o falešný poplach.Poroto se všichni začnou pomalu vracet k mašině,aby se mohli vrátit na základnu.
Když jsou tak dva metry od mašiny,tak mašina najednou z ničeho nic exploduje a všechny naše hrdiny odhodí tlaková vlna.Dokonce i jejich pracovní tašky se rozletí po okolí každá letí jiným směrem a dost daleko od obou týmů. Všichni zůstanou následném exploze chvíli v bezvědomí.
To,už ale využije situaci jeden neznámí co z dálky sledoval výbuch vrtulníku a následné odhonění jejich posádky kolem něj.Zakuklený muž se rozběhne a podívá se na všechny účastníky nehody.Ujišťuje se,že jsou doopravdy ještě v bezvědomí.Postupně všem u zjišťování každému zvlášť dává injekci z lékem na spatní,aby se jen tak neprobrali. Nakonec řekne do vysílačky. "Mise splněná pojďte mi s nimi pomoct." "Rozumím šéf bude mít radost."Ozve se odpověď dalšího neznámého z vysílačky co má u sebe jeden z kumpánu,který právě douspával člety letecké záchranné služby. Čeká na pomoc.
To.už se za chvíli u prvního neznámého konečně objeví další kumpáni a společně všech šest členů odnášejí do té staré budovy,do jedné z rozlehlých místnosti bez oken.Posadí je na židle a přivážou je k nim.Ale ne úplně k opěradlu židlí,ale tak aby mose mohli pohybovat aspoň tak zhruba na dva metry od židle.A však až se proberou nebudou moct hýbat z židlemi,jelikož jsou pevně přišroubovaní k zemi.Všichni jsou dlouho mimo omámení.Stále spí.
Jakmile donesou do místnosti poslední osobu a přivážou jí,tak hlavní kumpán vezme telefon a někam zavolá. Po prvním zazvoněné se ozve. "Tak co Stefane?" Tázaný na to odpoví. "Šéfe všechno proběhlo tak jak to bylo naplánováni můžete přijet." V telefonu se ozve smích a pak odpověď."Dobře dojedu,ale až se začnou probouzet co teď budu dělat ze spícíma nulami.Potřebuji,aby se mnou komunikovali a ne přede mnou chrápaly." Stefan si vdychne. "Dobře zavolám vám,až se probudí."Odpoví nakonec.Po této odpovědi je sluchátko hluché.Schová si telefon a čeká,než se začnou probouzet.To taky trvá dobrých pár hodin.

Ztráta která bolí 10 část - Závěr

27. ledna 2014 v 19:30 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 10 část - Závěr

A tak uběhne pár měsíců co pracuje Mia u Medicopteru 117.Stále je od nich odtažitá a baví se s nimi jen ohledně práce. Už si dokonce zvykla na blbé řeči svých kolegů.Nějak se do jejich srandiček taky nezapojuje,což její kolegy tak trochu mrzí. Když zrovna nemají výjezd tak si Mia čte a nevnímá kolegy.Takhle jí to vyhovuje.
Jeden den po výjezdu si jde Mia zase sednout na své místo a chce si vzít knížku,jenže knížku nenajde na svém místě.Zamračí se a chce se zvednout ze svého místa a najít si knížku,než se však postaví z volných míst si k ní přisedne Thomas z Michaelem. "Hele kluci já nemám náladu na vaše srandičky."Řekne Mia a zamračí se na ně. "Mi si z tebe nechceme dělat srandičky."Řekne Thomas. "My si chceme z tebou popovídat a tak trochu tě poznat."Řekne Michael. Mia se na oba své kolegy nechápavě dívá a pak se jich zeptá. "Jak to jako myslíte trochu poznat?" Michael se na ní usměje a odpoví jí. "No poznat jaká jsi.Jelikož si tu stále čteš a nebavíš se s námi." To mu,už Thomas k tomu přitaká.
Mia se na oba kolegy dívá a když jim o sobě nic neříká,tak se jeden druhý na střídačku vyptávají. Chudák Mia jim na jejich dotazy odpovídá co nejkratším způsobem. "Ach jo ty jsi velice komplikovaná."Vzdychne si Michael. "Jak to jako myslíš?"Podiví se Mia. "Podívej."Začne Michael. "Jde o to,že my všichni tady jsme kamarádi a držíme při sobě.Snažíme se pomáhat jeden druhému.Jsme tu jeden pro druhého v dobrém a i ve zlem.Když potřebuje pomoct rádi mu poradíme nebo pomůžeme.Jen nám přijde,že ty jsi taková uzavřená do sebe. A nás to všechny mrzí,že se s námi nebavíš,jenom si stále čteš a jediná komunikace s námi je jenom při zásazích.Tak bychom chtěli znát nějaký důvod proč jsi taková."Skončí Michael svou řeč k Mie.
Oba její kolegové se na ní dívají co jim Mia řekne. Ta si dává pěkně načas z odpovědí. Na konec však odpoví. "Cením si vašeho přátelství,ale já nepotřebuji žádnou pomoc." Zase Mia zmlkne. "To máš lepší přátelé co ti dokážou poradit?"Zeptá se teď Thomas. Najednou Mia vyletí jako čert z krabičky.Prudce se postaví a na oba kolegy se otočí ze slovy. "Přátelství na co přátelství.Stejně to bude jako vždycky. Nejprve kamarádičkovaní a když vám řeknu že mam kamarádku na vozíčku tak se mi vysmějete jako ostatní." Nakonec Mia není k zastavení a vypadne z ní co se v létě jí a její kamarádce stalo.
Po tomto výkladu se rozpláče a uteče do šatny.Michael z Thomasem se na sebe podívají.Tohle z nich nikdo netušil,že je Mia díky pár blbým lidem k dalším lidem co chtějí být s ní přátelé. Ona jsou spolu do šatny.Pomalu otevřou dveře a vejdou.Vidí,jak Mia usedavě pláče na lavičce.Michael si k ni čapne,tak aby jí viděl do očí a řekne. "Promiň. Nevěděli jsme,že jsi něco takového prožila." Mia se mu podívá do oči a pak řekne v klidu. "Já bych se vám měla omluvit.Nevěděla jsem,jak zareagujete na to že kamarádím z někým kdo je na vozíčku." "Já tě chápu,ale věř,že všichni lidi nejsou nepřející a rozhodně kvůli tomu bychom se z tebou rozhodně nepřestali bavit.Nechceš jí sebou vzít příští týden vzít na grilovačku tady k nám?" Mia na ně nevěřícně dívá. "Vy to myslíte vážně?"Zeptá se překvapeně. "Ano naprosto vážně."Odpoví oba její kolegové.
A tak Mia dovedla na grilovací akci co se koná na základně i Adrianu a všichni její kolegové si jí okamžitě oblíbí a začnou se s ní kamarádit. Od té doby,když něco tahle skupina záchranářů pořádají nějaké akce,tak vždy myslí i na Adrianu a berou jí sebou. Mia teprve,až z lidmi od Medicopteru pozná i lidi co se nevysmívají jiným lidem a dokážou se rychle spřátelit z někým kdo je odkázaný na pomoc druhých. Mie i Adrieně jejich přátelství vydrželo,až do důchodu byla z nich opravdu nerozlučná dvojka.I když se někdy pohádali,ale takové přátelství bez hádek není přátelství.



Tak je konec další povídky.Tuhle povídku jsem psala z jedním úmyslem a to tím,že chci abychom si uvědomili z kým se přátelíme a jestli jste schopni se přátelit z někým kdo je nějak postižením,ať je to člověk co je na vozíčku,nebo hluchý,nebo slepí a nebo taky i jinak postižení.Zamyslete se nad tím.Klidně pod touto povídkou můžete udělat i diskuzi na toto téma.Snad se vám povídka líbila.Brzy se můžete těšit na další povídku.

Ztráta která bolí 9 část

25. ledna 2014 v 11:19 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 9 část


Mia se na kolegu divá. Přijde jí velice sympaticky.Michael se na ní usměje a promluví. "Vítej mezi námi.Tak můžeme jít do kanceláře,kde ti všechno vysvětlím a doděláme pár fotmalitek." Mia kývne,vstane od stolu,kde seděla z Maxem a jde za Michaelem do kanceláře. Ten si sedne za stůl a ukáže Mie na židli před sebou.
Jakmile si Mia sedne Michael se na ní usměje a začne mluvit. "Takže Mio vítej na základně Medicopteru 117. U nás je takový zvyk,že si tu všichni mezi sebou tikáme.Takže ahoj já jsem Michael a těší mě,že tě poznávám." Podá Mie ruku a ona mu odpoví. "Ahoj já jsem Mia." Michael se pak postaví a dá Mie pusu na tváře. Ta se začervená a Michael si znova sedne naproti ní. "Takže někde tu mam pro tebe smlouvu."Řekne znova Michael a začne se přehrabovat v hromadě papírů na stole.Mia ho sleduje a ani se nehne.Konečně najde to co hledal podepíše se na dva papíry a pak je podá i jeho teď nové kolegyni,která se na obě smlouvy taky podepíše.
Poté se Michael zvedne a je se podívat na chodbu, co dělí pohotovostní místnost,šatnu a kancelář.Za chvíli se vrátí do kanceláře z krátkovlasou ženou která se na Miu usměje. "Takže naše pilotka ti ukáže a zodpoví všechno co budeš potřebovat vědět.My se uvidíme za nějakou dobu,až bude výjezd,jelikož jsi se mnou v týmu."Řekne Ještě Michael.Mia se s ním rozloučí a jde ven na chodbu za pilotkou.
Mia si na chodbě prohlíží pilotku a pak konečně promluví. "Takže vy jste pilotka?" Neznámá žena se usměje a odpoví jí. "Ano já jsem pilotka a určitě ti Michael řekl o zásadě tykání,takže já jsem Biggi a ty?" "Já jsem Mia těší mě."Odpoví jí na to Mia a z Biggi si podají ruku. "Takže Mio pojď ukážu ti kde se převlečeš do pracovního a já ti pak řeknu co a jak a ukážu ti všechno co je podle mě důležitý,že by jsi měla o tom vědět."Mia kývne na souhlas.
Biggi ukáže Mie ke je šatna a nechá jí,aby se v klidu převlekla do pracovního overalu.Když vyjde Mia v pracovním ukazuje jí celou základnu a něco o ní říká,hlavně kde co je a na co to je. Miu nejvíce znova uchvátil zase hangár a plechová kráska na heliportu. "Tak v první řadě můžeme mašinu vytlačit ven."Řekne Biggi. Zavolají k sobě ještě Maxe a za pár chvil je mašina venku na čerstvém vzduchu,kde právě už vyšlo slunce.
Když se vrátí do pohotovostní místnosti,tak u stolu sedí dost vysoký muž,když Biggi z Miou vejdou do místnosti,tak jeho pozornost padne na obě dvě. Poté řekne. "Ahoj Biggi ahoj neznámá.Mia se usměje a řekne. "Ahoj já jsem Mia." Neznámí se postaví a odpoví jí. "Ahoj já jsem Thomas a jsem pilot." Mia se na něj usměje a po tiká si s ní.
Nakonec se rozezní poplach a Mia ze svýma kolegy jdou do akce.Jde o velice banální akci a ani ne za hodinku jsou zpátky na základně. Podle Michaela si Mia vedla velice dobře.Po zbytek směny mají docela klid a tak se Mia drží od svých kolegů trošku stranou,jelikož má strach,že kdyby se zmínila o tom že její nejlepší kamarádka je na vozíčku,tak by se jí mohli taky vysmát jako v létě Wanesa .Mia,už nechce zažít další zklamaní a hlavně nechce přijít o práci,která jí zatím baví.

Po prácí jde Mia rovnou k Adrianě,aby jí řekla své dojmy ze své práce. "Představ si Adri,že já jsem v týmu jediná holka."Řekne Mia a usmívá se vypadá dost spokojeně. "No nekecej .A už tě nějaký z nich začal balit?"Zeptá se Adriana. "Blázníš,nebo začínáš?Oba dva my mi mohli dělat nanejvýš tátu."Odpoví Mia a obě se smějí. Pak jí ještě Mia řekne nějaké věci,třeba jak vypadá základně a tak.Adriana poslouchá a je ráda,že má její kamarádka tak dobrou práci.

Ztráta která bolí 8 část

23. ledna 2014 v 6:00 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 8 část

Léto uteklo jako voda a je tu poslední srpnový den,kdy Mia z Adrianou jsou venku v baru.Kde si udělaly jen oni dvě rozlučkovou párty.Je to však rozlučková párty jen z létem.Jinak se dvě teď nejlepší kamarádky skoro jako sestry.Budou vídat dále,jen toho času na přátelství už nebude tolik,ale nějak se to dá skloubit z práci a školou. Adriana se do školy velice těší.Za to Mia má z nové práce docela strach jak jí mezi sebe přijmou neznámí lidi.
Večer v baru to nějak nepřehánějí.Obě jsou na nealkoholických koktejlů.sedí u sebe a Adriana má na klíně tabel,na kterým se dívají na báječné fotky z letošního léta. Obě kamarádky se u nich dobře baví a různě je komentují.Když v tom dojdou k fotkám co pořizovaly z lidmi co považovaly za přátele.Jak Adriana,tak Mia se na ty fotky zamračí a společně je začnou mazat.V tabletu nechají jen společné fotky.
Ale nakonec ten poslední den prázdnin to brzo zabalí,jelikož obě holky ráno vstávají. Cestou domu zase spadne Mia do mírné nervózní deprese se zítřka. Dojdou do vchodu. "Tak ahoj,ať se ti zítra v práci daří."Řekne povzbudivě Adriana Mie. "Jo ahoj,ať se ti zítra zase daří ve škole."Odpoví jí na to Mia. Nakonec se obě holky rozejdou do svých domovů.
Další den brzkého rána vstává Mia a chystá se do práce,kde má ode dneška pracovat a to je u záchranné letecké služby Medicopter 117 má z toho pořádný nervy. Dokonce vstala ještě před zvonění budíku.Nachystá si snídani a svačinu. Svačinu si dá do tašky,kterou má nachystanou do práce a snaží se nasnídat.Moc jídla ale do sebe nenarve,jelikož má i žaludek stažený nervozitou.Proto raději sní to co sní a nakonec jde do auta aby se dostala na základnu.
Na základně je za necelých dvacet minut a jak to vypadá je tam první. "No nic aspoň se tu porozhlédnu."Pomyslí si Mia pro sebe,když Parkuje auto na parkovišti před základnou.Vystoupí z auta a obchází si základnu dokola.Když dojde doprostřed základy,tak uvidí že dveře do hangáru jdou otevřené. Mie to nedá a nahlédne dovnitř.
U uvnitř Mia uvidí poklad hangáru na posuvném heliportu si krásně trůní červeno žlutá helikoptéra. Ta Miu doslova fascinuje a na první pohled se do té mašiny zamiluje. "Promiňte hledáte někoho?"Vytrhne jí ze snění něčí hlas. Když se Mia otočí,tak vedle sebe uvidí chlápka v modrých montérkách. Působí na ní velice mile. "Dobrý den jsem Mia James a dneska tady mám nastoupit na pozici zdravotní sestry."Odpoví mu Mia nervózně.
Ten neznámí se na ní usměje a představí se. "Vítej u nás já jsem mechanik Max.Teší mě." Mia si s ním podá ruce a řekne dál. "Ale budeš muset počkat než přijde Michael. To je náš lékař a šéf základny zároveň.Ten ti všechno vysvětlí co a jak,já co ti můžu udělat odemknout ti a pustit do pohotovostní místnosti." Mia kývne na souhlas a nechá Maxe aby jí pustil na základnu.

Max si sedne spolu z Miou a začnou si povídat.No,ale Mia toho moc nenamluví,jelikož Max jí povídá o různých lidech co pracují tady na základně. Mia ho z úsměvem poslouchá a pomalu se uvolňuje její napětí a nervozita z nového prostředí a nových lidí. Max se jí docela zamlouvá.Tak trochu jí připomíná jednoho jejího strejdu co žije v cizině. V tom nejlepším Max skončí z vyprávěním. "Je ahoj Michaeli. Tady tahle slečna na tebe čeká." Řekne někam směrem za Miu.Mia se otočí a za sebou vidí další osobu a nového kolegu.

Ztráta která bolí 7 část

21. ledna 2014 v 6:00 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 7 část

Pomalu začíná Srpen půlka prázdnin. Mia z Adrianou zůstala jedna pro druhou.Od hádky na bazénu se s nimi nikdo nebaví.Ani je nepozdraví.Což Miu velice moc mrzí,že kvůli jedné osobě co nedokázala mezi sebe přijmout holku co je na vozíku,ale jinak jí nic víc nechybí.
Dokonce se Mia i dozvěděla,že Wanesa má jinou verzi příběhu co se stalo onoho osudového dne na koupališti. Dozvěděla se,že právě Mia začala z tou hádkou a že Wanesa vyšla z toho jako největší chudáček,je se odvážila někomu něco říct bez obalu a cenzur. "Kráva jedna a ještě ze sebe dělá chudinku."Pomyslí si Mia naštvaně pro sebe.
Dokonce pár dní Miu mrzelo,že se k nim ostatní lidi otočili zády.Pár noci probrečela,ale teď se z tím srovnala a dá se říct,že přátelství mezí ní a Adrianou je ještě silnější než před tou osudovou hádkou a rvačkou. Mia si,totiž uvědomila,že nic se nemá dělat násilím a rozhodla se,že už nikomu nepoleze do intimních partii,aby se někomu zalíbila,zkrátka na to nemá žaludek aby to dělala.A proč by to taky dělala,když má ve své blízkosti,tak skvělou osobu jako je Adriana.
Když se obě kamarádky z toho incidentu vzpamatují,tak se začnou vracet do normálu. Chodí jenom oni dvě spolu ven.Vytvoří si vlastní svět do kterého utíkají před realitou,která je někdy dost krutá a osud umí rozdávat tvrdé rány,které někdy bolí.A rány se dlouho léčí.
Jenže Mia i Adriana jsou silné osobnosti a za pár dnů se přenesly přes tuto událost.Rozhodně na ten první měsíc jejich přátelství nebudou vzpomínat moc dobře,ale za to na druhou část posledních Miiiných prázdnin budou mít krásné vzpomínky.
Po pár dnech strávených doma a vyrovnávaní se z těmi hádkami co se před pár dny odehrávalo z lidmi co obě považovaly za kamarády se holky dohodnou,že sami vyrazí někam za zábavou a budou se zkrátka a dobře bavit jen oni dvě.Rozhodly se,že pořádně prozkoumají Mnichov. Mia i když tu žije tak dlouho,ho ani pořádně nezná především z historického hlediska a kulturního dění.V tom má velice značné mezery,ale obě holky se tomu smějí.
Jednoho dne,jelikož prší je Mia doma u Adriany a obě dvě si povídají. "Víš Adri,jak jsem tě poprvé viděla,tak by mě ani ve snu nepadlo,že budeme tak dobré kamarádky."Řekne najednou Mia. Adriana se na ní podívá a spadne jí z tváře úsměv. Nakonec odpoví. "Ano máš pravdu,taky by mě to nikdy nenapadlo,že budeme tak dobré kamarádky.A taky mě nenapadlo,že díky jedné krávě přijdeme obě dvě o kamarády co jsi mi tady pomohla získat." Po tom to vyznání se obě kamarádky obejmou.A dál si povídají. Vůbec se nebaví o tom co se na přelomu stálo.Zkrátka a dobře to pohřbili a začaly jen a jen ze svým přátelstvím.
Jen mají problémy,když si chtějí jít sednout do baru ve své ulici,jelikož každý večer ho tam okupuje Wanesa a spol. Kteří jim vždy z jejich posezení dělají peklo na zemi. Stále jim Wanesa nadává tipu. "Táhnete odtud,tohle není bar pro kryply a jejich poskoky." Nebo taky. "Kryplové do rabu nepatři,ale do ústavu kde budou slintat na všechny světové strany." A spoustu dalších jiných urážek.
Zkrátka a dobře nakonec se Mia z Adrianou rozhodnou změnit bar,aby nemuseli stále poslouchat tak ubohé urážky. A v jiným baru si užívají podle libosti,hlavně bez nadávek a otravné Wanesy co jim dělá ze zbytku léta peklo.
Blíží se pomalu poslední týden prázdnin a Adriana přišla z nápadem,že než bude muset Mia jít do práce,tak by si na ten poslední týden mohli zajet spolu do města odkud pochází Adriana. Obě kmošky nakonec doopravdy uskuteční tento krásný týdenní pobyt ve městě,které obě kamarádky mají rády. A to už,se začíná blížit konec léta a s ním nástup Mii do jejího prvního zaměstnání a Adriana zase půjde do školy.
Adriana z návratu do školy je v pohodě.Přeci v Berlíně studuje,když bydleli jinde byla tady na koleji,ale teď už nemusí být.Za to Mia je ze svého prvního dne v práci pěkně nervózní. Má strach,že až se její nový kolegové dozví,že má kamarádku na vozíčku,že to bude podobné,když se Wanesa dozvěděla o Adrianě a jejím kolečkovém křesle. Sice ví,že jde mezi partu záchranného vrtulníku a že oni můžou takové lidi brát úplně jinak,než jí brala Wanesa.Ale i tak se toho nástupu a prořeknutí bojí.Hlavně se bojí jejich reakce,až se o Adrianě dozví.Jelikož má z tím špatný zkušenosti.Že když se chtějí z Adrianou z někým seznámit,že to dopadne jak to dopadlo posledně.No a jak to dopadne?To si musíte opět zase počkat.

Ztráta která bolí 6část

19. ledna 2014 v 6:00 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 6část

(O týden později)
V kolektivu mladých lidí,kde je Mia z Adrianou je dusno stále se hádají.Wanesa poštvává všechny proti Mii a Adrianě,jenom proto že je Adriana na vozíčku. Vždy Wanesa začne z nadávkami,které jsou určeny na hlavu nebohé holky co zkrátka a dobře je trošku jiná než ostatní. Pokaždé když něco takového se stane,tak Mia vždy svou kamarádku Adrianu brání.Pomalu se k Mii a Adrianě ostatní kamarádi otáčí zády.Díky Wasene.
Jednoho dne se rozhodnou že půjdou všichni na koupaliště,jelikož je krásně a nechtějí se doma nudí.Dokonce pozvou Miu a Adrianu,aby šli s nimi. Holky jsou velice překvapené. Nachystají se A Mia jde k Adrianě.Je víkend a doma jsou i její rodiče.Oba dva jsou velice milí.V domluvený čas na ně zazvoní Wanesa. Obě holky vyjdou ven.Přivítají se z ostatními a jdou za baráky,kde je kousek od nich koupaliště.
Když na něj dojdou Mia roztáhne deku na které se bude slunit z Adrianou. Když deku rozloží,tak si Adri přeleze z vozíku na deku sundá si plážové šaty a začne si hledat krém na opalovaní v batohu,který měla pověšený z druhé strany vozíku.Hledá hledá,ale nenachází. Mia se jí nabídla,že jí půjčí svůj,ale Adriana to z díky odmítla. Nakonec vytáhla z batohu mobil a volá taťkovy. "Ahoj tati."Řekne hned po druhém zvovění. "Tati prosím my jsme na koupališti za bytovkami prosí donesl by jsi mi opalovací krém?Já se domluvím z Miou,že by mi pro něj zašla k bráně,abych nemusela nasedat na vozík a jet tam."Adriana chvíli poslouchá taťkovou odpověď.Poté se usměje a řekne. "Dobře dík,tak já to z Miou domluvím." Usměje se.
Jakmile položí telefon,tak se otočí na svou kamarádku a řekne. "Mio zlatko moje. Prosím tě,jsem z tátou domluvená,že mi donese ten opalovací krém.Prosím tě zašla by jsi mi pro něj k bráně?" Mia se na ní usměje a odpoví. "Ano ráda ti pro něj skočím." To,ale si obě svoje kamarádky nevšimly,že si vedle nich rozložila deku Wanesa a slyšela jejich rozhovor.
Na celý hovor se ušklíbne a má velice odtaživý výraz v očích. Nakonec škodolibě pronese. "Jako musím litovat tvoje rodiče Adriano .Takhle si z nich dělat otroky.Upřímně je mi tvé rodiny líto,že se jim narodil takový mrzáček jako jsi ty.Měli tě raději zavřít do nějakého ústavu a měli by svatý pokoj." Mia se na ní nevěřícně dívá.Nechce věřit svým uším,co vypustila z úst jedna osoba,kterou považovala za svou kamarádku.
Když všechnu tu hnusnou urážku na adresu Adrianiných rodičů vstřebá postaví se naproti Wanese. Obě se dívají do očí a Mie se v očích blýskají jiskry nenávisti. "Co si to jako dovoluješ?Znám Adrianu už tři týdny a nikdy jsem neviděla,že by si ze svých rodičů nebo ze mě dělala otroka aby jí něco nosily. Zkrátka doma zapomněla krém a proč by nemohla poprosit taťku,aby jí ho donesl?"Zeptá se pořádně naštvaně Mia. "Co ty jí máš co obhajovat nepotřebuje tlumočníka."Vyjede Wanesa.
To,už ale Miu vytočí do nejvyšších obrátek.Skočí po Wanese a začne jí mlátit hlava nehlava.Tohle její sokyně nečekala a je chvíli v šoku,z téhle Miiné reakce. Po chvíli jí rány začne oplácet.Obě dvě holky se mlátí hlava nehlava.Nikdo se mezi ne neplete jelikož jsou všichni na straně Wanesy. Souhlasí s ní,že si Adriana dělá ze svého okolí otroky a mezi ně neplatí. Ty dvě rvačky od sebe roztrhnou až plavčíci. Jako trest pro obě je vykázaní z koupaliště.
Wanesa z místa odejde pořádně vytočená a zmlácená. Mia měla nad ní na vrh. Sice taky dostala pár ran,ale ne tolik jako její teď už nepřítelkyně. Adriana se rozhodně,že z ostatními na koupališti nebude a že půjde ze svou kamarádkou domů. Mia jí pomůže a obě jdou domu.Mia je velice smutná,že se všichni proti nim spikli.V celém Německu si zůstaly jen oni dvě jako kamarádky a to je teprve půlka léta za nimi.

Ztráta která bolí 5část

17. ledna 2014 v 14:25 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 5část

Celé toto přátelství v z Miinimi přáteli trval pouho pouhých čtrnáct dnů.Jelikož se z dovolené vrátila jedna holka,kterou Mia moc nemusí,ale ostatní kamarádi ji mají rádi a Mia si nechce dělat zla a zbrojit proti ní.Jen má Mia trochu strach,že Wanesa se nebude chtít kamarádit z holkou co je na kolečkovém křesle.
Mia se rozhodla,že zajde za Adrianou a připraví jí na další holku v partě,ze kterou teď chodí ven.Zazvoní a Adriana jí přijde otevřít. "Jé ahoj.Tebe jsem tu nečekala."Řekne překvapeně její kamarádka. "Ahoj přišla jsem tě navštívit a popovídat."Odpoví Mia svojí kamarádce. Adriana odjede ode dveří,aby mohla Mia vejit dovnitř.
Obě kamarádky si sednou a načnou si víno.Začnou si povídat prvně si povídají o všem možném i nemožném.Nakonec Mia začne důvod proč je tady. "Víš Adri je,věci se mají tak.Pravda je,že jsem tě chtěla vidět a popovídat,ale chci tě taky připravit na to,že se dneska z dovolené vrací Wanesa jedna holka kterou moc nemusí a ona mě.Obávám se jak tě příjme ona příjme za kamarádku.No tak jsem se rozhodla ti to říct,abys nebyla pak večer šokovaná,až tě někdo bude ponižovat jako to dělá někdy ona mě."Adriana se na ní dívá a pak ona promluví. "Dobře děkuji,že mě na to připravuješ.Jsem ráda,že jsi moje opravdová kamarádka."Mia se usměje a Adrianu obejme.Adriana udělá to samé.
Nakonec si spolu zase dál povídají normálně.Obě se dohodly,že se na večerní flámování nachystají u Adriany doma.Jen si Mia zaběhla domů pro oblečení a nějaké šminky.Hodinu před odchodem ven se začnou obě kamarádky zkrášlovat.Dokonce si mezi povídáním stihnou nalakovat nehty,namalují se a dokonce si navzájem udělají parádní učesy.
Nakonec v jejich čas vyjdou ven a shánějí ostatní kamarády z ulice.Všichni společně jdou do jejich oblíbeného baru,kde na ně čeká Wanesa. Všichni se s ní přivítají.Jen Mia stojí z Adrianou opodál a sledují jak se vítají z Wanesou. Nakonec si Wanesa všimne dvou kamarádek co postávají v koutě. "Ahoj Mio chyběla jsi mi."Řekne svým příliš sladkým hláskem. "Jo to tak."Pomyslí si Mia pro sebe.Pousměje se na nově příchozí a konečně nahlas promluví. "Ahoj Waneso,ty jsi mi taky chyběla.Chtěla bych ti někoho představit. Waneso,tohle je Adriana. Adriano,tohle je Wanesa."Mia poodstoupí,aby Wanesa lépe viděla představovanou osobu.
Wanesa se překvapeně dívá na Adrianu. Sjíždí ji pohledem od hlavy až dolů.Její zrak ale stále upoutává kolečkové křeslo.Chvíli ten šok rozdýchává a nakonec promluví. "Ty vole krypl. Kde jsi jí splašila na smetáků?" Všichni okolo se její hlášce zasmějí.Zase právě Wanesa je středem pozornosti.Očividně je vidět,,že jí to dělá velice dobře. "Ne je to moje kamarádka z paneláku.Nedávno se tady nastěhovala a byla bych ráda,kdybys jí brala takovou jaká je."Začne Hájit Mia svojí novou kamarádkou.
Wanesa vykulí oči a najednou se začne smát na celé kolo. "No tak to je fór a ona je hluchoněmá,že jí děláš tlumočnici?"Zeptá se Wanesa ze smíchem. "Ne umím mluvit."Odsekne ostře Adriana. Wanesa zmlkne a Mia se zmateně dívá na Adrianu,jelikož takovou ji nezná.
V tu chvíli se mezi lidmi z této do teď pohodové partie lidí ve vzduchu jde cítit napětí a velice brzká hádka která je všechny už na dobro rozkamarádí. Co se stane vám teď neprozradím.To se konečně dovíte v další kapitole.Kdo si počká ten se dočká. Konečně uvidíte,jak to vypadá,když jedna dokáže celý kolektiv rozhádat.

Ztráta která bolí 4 část

15. ledna 2014 v 6:00 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 4 část

Je večer druhého dne a Mia je domluvená z Adrianou,že jí seznámí z partou lidí co jsou její přátelé tady v ulici. Adriana se chystá ven namaluje se a obleče si svoje nové oblečení co si včera koupila,když byli poprvé venku z Miou.Na konec si upraví vlasy,aby vypadala dobře.
V dohodnutý čas se pro ní staví Mia a společně vyrazí ven. "Ahoj,tak jsi připravená se seznámit z lidmi tady z okolí?"Zeptá se jí Mia,když jí pozdraví. "Ahoj to víš,že ano."Odpoví jí na to Adriana. "Tak dobře,teď nás čeká pouť.Budeme chodit od baráku k baráku a vyzvedávat ostatní lidi. Při té příležitosti tě s nimi seznámím.
Za půl hodinu je celá parta venku a začínají se seznamovat z Adrianou. Až velice rychle jí mezi sebe příjimou a to velice potěší ne jen Adrianu,ale dokonce i Miu. Baví se o všem možném i nemožném.Je jim venku domře.A však žádný z novým Adrianiných přátel se neptá na příčinu proč je na vozíčku.Baví se do pozdních večerních hodin.
A tak dny plynou a zatím si všichni rozumí a je jim dobře.Podnikají různé výlety,tak aby byli přístupné pro Adrianu a její vozíček.Jsou to Pro ní a Miu nezapomenutelné zážitky. Mia si k Adrianě vytvořila sesterský vztah a jsou nerozlučná dvojka.Když zrovna spolu nic nepodnikají nic venku,tak spolu komunikují přes sociální síť.A když je hnusně a nedá se jít ven,tak Mia tráví čas u Adriany a vymýšlejí si svou zábavu.
Jeden den je hnusně a tak Adriana pozvala Miu k sobě domu,jelikož její rodiče jsou v práci a ona se nudí.Obě kamarádky si usmyslí,že se objednají pizzu.Po jídle si obě povídají no spíše mluví Adriana. Říká jí co se jí stalo,že je na vozíčku. "Narodila jsem se předčasně."Začne povídat. "Měla jsem podváhu. Obě kyčle jsem měla vykloubené a přiskřípnutou míchu. Nechybná od malička.Šla jsem z operace do operace. Nosila jsem sádrovou ortézu,aby se mi zpevnil hrudní koš. Rodiče dlouho doufali,že se časem postavím,ale nic se neděli.A jsou rádi,že to dopadlo,tak jak to dopadlo.Že nejsem mentálně postižena. Jsem vděčná že jsem normální,jen na to že nechodím."Uzavře svou řeč Adriana. A podívá se na Miu.
Mia vše zpracovává co jí právě Adriana řekla.Mia mlčí jen se dívá na Adrianu. Adriana se nadechne a řekne. "Je to na tobě,jak se rozhodneš,jestli se chceš se mnou kamarádit nebo ne."Mia zavrtí hlavou a okamžitě reaguje. "Ty jsi se zbláznila,že ano.Proč bych se z tebou měla přestat kamarádit?" Adriana se na Miu zmateně dívá. "No,třeba proto,že sem krypl." Řekne Adriana. "Tak tohle jsem jako neslyšela ano."Odvětí na to Mia. Adriana se na ní zmateně dívá a tak Mia pokračuje v řeči. "Ty si myslíš,že když mi řekneš,co ti je,zkrátka prč jsi na vozíku tak já si řeknu ona je krypl nebudu se s ní bavit?Adri,ty si myslíš že naše přátelství hodím do kyte? No tak to se tedy mýlíš." Adriana kývne na souhlas a obě dvě kamarádky se obejmou.
Vše je tak jak má bít.Jenže cesty osudu jsou nevyzpytatelné a nikdo neví že v kolektivu lidí se může objevit jedna závistivá mrcha a všechno dobré přátelství celé partie jde do kytek. Co se stan?No tak na to si budete muset počkat,až do další kapitoly.

Ztráta která bolí 3 část

13. ledna 2014 v 6:00 | Katy |  Ztráta která bolí
Ztráta která bolí 3 část

Je ráno další den Miu probudí zvonek.Vstane a sedne si na postel,podívá se kolik je hodin.Zjistí že je teprve devět.Proto vstane a jde se podívat na balkon kdo jí tak brzo otravuje. "To bude určitě pošťačka."Řekne si pro sebe,než otevře balkonové dveře. Vykoukne ven a pod okny stojí Adriana. Dívá se nahoru a když spatří Miu tak se usměje a pronese. "Ahoj tak jdeš ven?Jak jsme se včera domlouvaly?"Mia se na ní usměje a odpoví. "Jo jo,jen mi dej minutku abych se převlékla.Za chvíli jsem u tebe." "Dobře."Odpoví jí na to Adriana.
Mia zavře balkon a jde se chystat. U oblíkání se rychle nají a stihne se lehce dokonce i lehce namalovat. Nakonec si na nohy nakopne žabky a běží dolů.Rychle vyběhne ven,tak že málem porazí Adrianu i z jejím kolečkovým křeslem. "Ahoj pozor.Jsi dneska nějak rozjetá."Řekne z úsměvem Adriana a pozoruje Miu,která je celá zadýchaná jak běžela dolů ze schodů. "Ahoj jen jsem tě nechtěla nechat dlouho čekat.Tak kam vyrazíme?" Zeptá se jí Mia,když jí vysvětlí příčinu jejího spěchání. "No napadlo mě,jestli by jsi mi třeba neukázala město a nějaké památky tady v okolí,tedy jestli se ti chce."Začne Adriana. "Beze všeho ukážu ti to tady a jestli budách chtít můžeme si zajít i na kávu a popovídat si."Odpoví jí na to Mia. "Jasně jsem pro."Odpoví tentokrát Adriana.
A tak Mia z Adrianou vyrazí na průzkum města ve kterém žije Mia a teď i nově Adriana. Adri dokonce dovolí Mia,aby jí vezla Sem tam jí vysvětlí jak má zacházet z jejím kolečkovým křeslem.Za chvíli Mia dovede bez problémů řídit Adrianino pojízdné křeslo. Jdou tedy spolu do města a u toho si obě povídají. "A odkud vlastně jsi?"Zeptá se Mia a prolomí první Ticho co se kolem nich vznášelo. "Já jsem se narodila v Osnabrücku."Odpoví Adriana. "Vážně ty pocházíš t Osnabrücku. Já to město miluji.Ráda jsem tam jezdila."Řekne nadšeně Mia. "Je to tam krásný."Vzdychnou obě holky najednou a pak se začnou smát.
V dobré náladě holky dojdou do města.Nejprve si zajdou na dobrou kávu a zase se dobře povídají.Na druhý pohled si sednou a cítí se skoro jako sestry.Povídají si o kde čem,ale na jediné se Mia neptá.A to jak to,že je na vozíčku a co se jí stalo.Nechce nějak vyzvídat.Počká si,až jí to Adriana řekne sama.Baví se spíše o životě, o kamarádech a taky o škole.Mia zjistí,že Adriana ještě studuje ač je stejně stará jako ona.Dozví se že studuje tady v Mnichově Bakaláře a škola jí nesmírně baví.Mia ji vděčně naslouchá.
Po kávě jako správné holky vyrazí po nákupech a kupují si různé oblečení ,šminky a nezbytné kravinky co holky v jejich věku potřebují k životu.Zkrátka mají takový soukromí holčičí den ve dvou a velice je to obě baví.
Na závěr společného dne se jdou podívat na nějaké památky kde se dá dostat i z vozíkem.Jelikož to mají kousek od sídliště,tak se Mia rozhodne že vezme Adrianu do Anglické zahrady v Mnichově. "Víš toto je jeden z největších parku na celém světě."Začne Mia říkat Adrianě něco o historii parku ve kterém se spolu procházejí. "V dnešní době je ale samozřejmě park rekonstruován.Máme tu cyklistické stezky,jezdecké stezky pár krásných potůčku a samozřejmě moje oblíbené místo Kleinhesseloher. To je jedno z uměle vytvořených jezer." Pokračuje Mia ve výkladu a je ráda,že jí někdo poslouchá.
Holky dojdou až k jezeru.Celou cestu v parku chce Adriana jet sama,a tak Micha jde vedle vozíku jako kdyby šla vedle kamarádky co je zdrava.Jak dojdou k jezírku,tak Adriana si z vozíku přesedne na lavičku vedle Mii. Nakonec Adriana vytáhne mobil a jako každé moderní holky se začnou společně fotit.Dobře se u toho baví a vyjde i pár krásných snímků.
Jak si prohlíží fotky,tak se jim smějí.U některých se na oko hádají,že by se měli smazat a některé dokonce Adriana přepošle Mie na mobil.Nakonec když je dost hodni začnou se vracet k domovu.Cestou si koupí jídlo aby něco snedly.Za ten den toho moc nepojedly,ale ani jedné to nevadilo.Když jim spolu bylo tak dobře.
Když dojdou k baráku,tak se Mia otočí na Adriano a řekne. "Adriano jestli bys chtěla,tak tě můžu zítra seznámit z lidmi tady z okolí.Myslím si že budou rádi za další kamarádku z okolí."Adriana se dívá na Miu a nakonec odpoví. "Dobře ráda se seznámím z dalšími fajn lidičkami."Nakonec se obě holky rozloučí a každá jde k sobě domů.Mia má z dnešního dne velice dobrý pocit,že to šlo tak dobře a že získala tak rychle novou kamarádku.Věří,že zítra dobře zapadne i k ostatním lidem z okolí které má tak ráda.

Ztráta která bolí 2 část

11. ledna 2014 v 6:00 | Katy |  Ztráta která bolí

Další den jde Mia do obchodu a z přízemného bytu vyjela ven sousedovic dcera. "Ahoj."Pozdraví Miu neznámá holka. Mia se na ní dívá a prohlíží si jí. Ve škole se z takovýma lidmi bavila normálně,ale v tu chvíli se cosi v Mie sekne a ona jí nepozdraví.Jednoduše a sprostě uteče. Má jít do obchodu na nákup na který jí mamka poslala jde do blízkého lesíčka,kde si sedne na pařez.
Sedí tam a přemýšlí nad tím co jsem udělala. "Proč jsem zbabělá? Co jsem to jen udělala? Proč jsem utekla a neodpověděla jsem na pozdrav?"Začne si Mia v duchu říkat otázky na které nezná odpověď.Poté si začne nadávat,že je zbabělec. "Měla bych jít na nákup a domu a poté to z tou holkou začít znova.Ona za to nemůže,že je na vozíčku a navíc nesmím dát na první dojem.Možná to bude dobrá holka."Řekne si Mina aby si dodala odvahu.
Zvedne se a jde do obchodu.Když nakoupí,tak jde domu a doufá že potká venku novou holku co se přistěhovala z rodiči k ním do jejich panelového domu,kde bydlí Mia ze svojí maminkou. Vejde do vchodu a diví tu holku v hloučku lidí.Projde kolem nich zrovna pronese. "Děkuji,že jste za mnou přijeli vždyť to je taková dálka." Někdo jí na to odpoví. "To víš musíme se nějak stylově rozloučit." Všichni se začnou smát.
Mia je tajně pozoruje ze schodu a ta holka na vozíčku promluví na kamarády. "Jděte ven já vás doženu."Všichni kývnou a jdou před panelák čekat na svou kamarádku. Mia stojí na schodech a ta zatím neznámá holka dojede blíž ke schodu. "Ty máš něco proti mě,že jsem na vozíku?"Vyvalí na Mihu hned pěkně ztvrda. Mia na ní zírá a nakonec odpoví. "Ne nic proti tobě nemám,jen jen jsem musela do obchodu omlouvám se že jsem tě nepozdravila."Začne se Mia omlouvat. "Dobře tak mi dokaž,že jsi nezdrhla.Zkusíme to znova."Začne neznámá. "Ahoj."Řekne znova. Mia se na ní usměje a odpoví jí. "Ahoj já jsem Mia a ty?" "Já jsem Adriana."Odpoví mi. Mia a Adriana si podají ruce a usmějí se na sebe.Nakonec Adriana řekne. "Promiň,ale musím jít ven kamarádi sem za mnou přijeli a máme rozlučkovou párty,ale jestli chceš tak zítra můžeme něco spolu podniknout." "Ano ráda zítra z tebou něco podniknu.Tak si to dneska dobře užij venku." Odpoví jí Mia. Adriana se na ní usměje a vyjede ven,kde na ní čekají její kamarádi.Jdou pařit.
Mia ještě chvíli stojí na schodech a usmívá se.Nakonec vyběhne do druhého patra,kde bydlí.Doma začne vybalovat nakup a v hlavě si přehrává rozhovor z Adrianou. Dneska nemá z partou nic naplánováno,jelikož má tradiční večer ze svou mamkou. Je to taková jejich dámská jízda,kterou mají spolu každý měsíc.
Naše hrdinka jde do kuchyně,dá si na sebe zástěru a vyndá potřebné suroviny na přípravu večeře.U toho si zapne hudbu a hurá do přípravy nějaké dobré speciality. Sem tam,když čeká než se něco zavaří mysli na Adrianu. "No je to zajímavá holka jsem zvědavá,jaké to s ní bude zítra venku."Pomyslí si pro sebe.
Nakonec si dámskou jízdu z mamkou docela dobře užijí.Mia jí řekne o nových sousedech a o Adrianě. Maminka jí poslouchá a usmívá se. Jen jí neřekne,jak zbaběle utekla,když jí Adriana poprvé pozdravila. "Je dobře,že se k tomu tak stavíš. Adri je tu nová a bude potřebovat,aby se s ní někdo bavil.Bude to pro ní těžké se tu začlenit mezi její vrstevníky.Kéž by jsi jí z tím pomohla."Řekne její maminka a Miu mateřky obejme. "Neboj se mami jestli bude chtít mou pomoc,tak jí z tím pomůžu."Řekne Mia a taky Mamku obejme.

Nakonec večera se koukají spolu pustí jejich oblíbený film koukají se na něj a k tomu pojídají popcorn.Je jim spolu dobře,jako matce z dcerou. Večer se chýlí ke konci.A Mia z mamkou se chystají spát. Mia se docela těší na zítřek,až si spolu popovídají a více se seznámí.