Kaskadér část 6

6. října 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 6

(Gina) Bože,ten Erik to přehnal.Jak já ho nesnáším.Odjedu co nejdál od základny a zaparkuju na nějakým parkovišti u dětského hřiště.Vystoupím z auta a jdu si sednout na houpačku.Ještě štěstí,že je tohle hřiště prázdné.Musím si vyčistit hlavu.Je toho na mě moc.Jak to,že jsem se potkala z Tím klukem z baru.Tedy z Márkem,tak jak zase Erik začal přehánět.Už ho nechci vidět. Sedím tam a ani nevím,jak ubíhá čas.Nic nevnímám.Jen se snažím vyprázdnit hlavu a zapomenout na toho tyrana,ze kterým jsem takovou dlouhou dobu byla.Snad jsem ho i milovala,ale už je to pryč.
(Márk)Rychle se převleču,jsem rád,že dneska nám odpadla směna.Takhle perný den a to ještě bez práce jsem dlouho nezažil.Co to mělo na té základně znamenat? Nedokážu,si na to odpovědět.Jakmile se převleču,tak se rozloučím z Thomasem a Petrem. Nasednu do auta a jedu.Mám v plánu jet domů.Projíždím kolem dětského hřiště,a ani nevím proč se na něj podívám.Uvidím na jedné opuštěné houpačce Ginu.Sedí tam a je zamyšlena.Nikdo za mnou nejede a já hodím zpátečku a po chvíli zaparkuji vedle jejího auta.Vystoupím a jdu na hřiště. "Bože co to dělám?"Pomyslím a napomínám se,že je to nebezpečné. "Ahoj je tu vedle tebe místo volné?"Zeptám se jí a sleduju.Je na ní vidět,jak je šokovaná,že mě vidí.
(Gina) Zvednu oči,a chci se podívat kdo to na mě mluví.Myslím si že to je Erik,ale když vzhlédnu,tak uvidím Márka. "Sakra co ten tu dělá?"Ulevím si pro sebe. Kývnu mu na souhlas,že je volné a sleduju ho. Najednou mi začne zvonit telefon a já se podívám kdo to vola.Je to moje mamka. Chvíli s ní mluvím.Máma je na mě naštvaná.Je vidět že se vedle mě Márk nudí a,tak vedle mě napodobuje odpovědí,které se vesměs skládají jenom z ano nebo ne. Přestanu telefonovat a naštvaně se podívám na Márka a řeknu. "Mám ti jednu střihnout teď nebo až později?" Márk odpoví. "Ano."A já mu jednu střihnu. "Au teď mělo přijít ano a jestli jsi se mě ptala,jestli mě můžeš fyzicky inzultovat,tak bych určitě řekl ne."Promluví Márk.
Usměju se. "Ty jsi vážně směšný."Řeknu. Márk se jen usměje a nic neříká. Sleduju ho. "Víš díky tobě se teď všechno změnilo. Úplně jinak,než jaký jsem měla představy."Začnu na něj mluvit. Már mlčí a mě to deptá.Nakonec promluví. "Taky jsi mi změnila život." Zírám na něj.Tohle mi vyrazilo dech.Nevím co mu na to řeknu.To ticho co se prohlubuje,už je trapné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | E-mail | Web | 6. října 2013 v 8:47 | Reagovat

Úžasná povídka, moc se ti povedla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama