Kaskadér část 10

17. října 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 10

Podívám se Márkovy do očí mám co dělat,abych se nerozbrečela. "Není to tak jak si myslíš."Řeknou ještě zoufaleji. "A co si teda myslí?Nějak jsem se tě dotknul nebo padnul meteorit,nebo ses jenom špatně vyspala?"Ptá se mě zaražený Márk. Ach jo asi mu to začíná docházet. "Ne."Řeknu jenom. Márk mi nechce veřit. "Zapracovali rodiče mám pravdu?"Zeptá se mě. Zase to ztěžuje. "Ne."odpovím znova záporně. "Tak Erik?"Vyptává se Márk. "Ne."Znova ode mě uslyší tu samou odpověď. "Byl to Erik že jo?"Dál se domáhá mé odpovědi. "Ne!To já."Uzemním ho a stále se mu divám do očí,kde se mu oběvuje smutek a zklamaní,z toho co mu tady říkám.
Chvíli mlčí. Jako by si to srovnával v hlavě. "Nevěřím tomu,že to myslíš vážně."Řekne Márk a tím mě znova srazí na kolena. Dobře musím si zachovat vážnou tvář a dotáhnout to do konce,když i mě to rve srdce. "To cele bylo omyl promin."Řeknu nevím jak mu to mám vysvětlil,aby to pro nás oba nebylo tak bolestivé. "Né. Říkáš mi tady něco,co sis dopředu připravila."Vymlouvá mí to Márk. Proč to jednoduše nemůže pochopit a nerýpat se v tom dál. "Nemůžeme být spolu."Znova opakuji. "Ale proč?Vždyť jsme,ještě nezkusili bát pořádně spolu.Jsme do sebe jenom pár dní do sebe zamilovaní.A ty už,to odmítáš to je nějaká zkouška."Stojí si stále za svím Márk. "Neptej se prosím na to."Odpovím mu smutně.
Rve mi to srdce. "A na co jiného se mám ptát?"Zvyší Márk hlas a mě se jeho nový postoj na věc nelíbí. "Nekřič prosím tě na mě."Řeknu zoufale. "Ale já křičím na sebe, abych v sobě překřičel,to že mi něco tajíš."Odpoví Márk zase zvýšeným hlasem a mě se hrnou slzy do očí.Ne nesmím se před ním rozbrečet.Nesmím mu ukázat,že je mi to líto,že se s ním musím rozejít. "Vyhrožoval ti ten elitářský magor vid."Začne znova Márk. Prosím nech toho nepitvej se v tom. "Ne to nejde." Odpovím Márk zoufale zkouší zase. "Tak ti vyhrožovali vaši?Tak proč jsi mi řekla právě tohle?" "Protože tě nemůžu milovat."Vyjedu po něm já celá zoufala,že tohle už konečně zabere.
Márk zůstane stát jako opařený.Chvíli vstřebává moje slova a nakonec potichu zlomeným hlasem promluví. "Nemůžeš?A,nebo nechceš?" Nedokážu se mu dívat do očí a,tak se zadívám na potůček. "To je přece to samé ne?"Řeknu taky zlomeným hlasem. "Ne,to ani z daleka není to samé.Pokud nemůžeš,tak to znamená,že to ti někdo zakázal.Ale pokud nechceš,tak je to tvé vlastní rozhodnutí.Takže?"Dívá se na mě. "Nechci."Vyhrknu. "Aha a možná mi ještě chceš říct,že jsi ke mně nikdy nic necítila."Začne Márk z výčitkami. "Známe se pár dní."Zkouším to znova ukončit. "Takže,ani za těch pár dní si ke mně nic necítila?" Zeptá se mě Márk.
A já znova padám na kolena.Ne Márku prosím nech toho. Jak tohle můžeš říct?"Zeptám se šokované. "Nikdy si ke mně nic necítila?"Zeptá se teď naštvaněji Márk. "Ne,nikdy jsem k tobě nic necítila."Vyštěknu na něj tentokrát já a Márk se po kousek poodstoupí.Vypadá,že tohle ho hodně ranilo. "Já jsem takový idiot.Gino prosím promiň."Začne se mi omlouvat a já vím,že bych se mu měla omluvit taky. "Ne ty promiň to já." Řeknu. "Jak ty chceš někomu zachraňovat život,když nevidíš ani na metr před sebe.Cit k práci nenajdeš,protože sama nevěříš.Tahle práce nesnese lež a přetvářku. A to ty právě děláš.Tahle práce je skutečná a musí se dělat srdcem.Tohle místo je opravdova,ale jenom pro ty,co skutečně věří,že dokážou lítat z vrtulníkem a věří,že jim jejich kolegové taky věří.Gino. To není jen tak,že se jednoho dne probudíš a řekneš si budu pilotka a budu zachraňovat lidi. Ty to nedokážeš,když ani mě nevěříš,že by nám to spolu šlo."Řekne velice potichu Márk,takže to skoro neslyším.
Mlčím srovnávám si jeho slova v hlavě. "Je Konec Márku. Dneska jsem dala výpověď a my dva se už neuvidíme.Mrzí mě,že jsi zase kvůli mně nalítnul.Takhle jsem to nechtěla,ale bohužel stalo se to."Řeknu mu na rozloučenou. Nedívám se na něj a pomalu odcházím ke svému autu.Nemám silu si jít sbalit věci,jelikož vím,že by se tam mohl objevit Márk a zase se mě vyptávat.Neotáčím se.Mám v očích slzy a v srdci díru.Právě jsem musela opustit práci,která mě bavila.Právě,jsem musela opustit někoho koho jsem doopravdy milovala,abych se mohla vrátit k tomu,koho nemiluji.Jelikož on zajistí bráškovou operaci.Tohle jsem Márkovy neřekla. Nasednu do auta a odjedu.Chci zapomenout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | 17. října 2013 v 7:30 | Reagovat

Pani.... je mi jich hrozne lito....

2 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 19. října 2013 v 16:47 | Reagovat

Krásné, ale strašně smutné...:'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama