Říjen 2013

Kaskadér část 15

30. října 2013 v 17:36 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 15

(Márk den opuštění nemocnice.)Jsem pevně rozhodnutý. Musím jí nějak pomoc.Jí a její rodině. Jiná věc mi nezbývá,než zítra večer vyhledat nějakého mafiána a udělat to. Mám sice strach,ale co bych neudělal pro svou lásku. Ona ty peníze potřebuje a já,se nebudu dívat,jak nedobrovolně si za nějaký čas bude muset vzít za manžela Erika. Ta představa se mi příčí v krku. Jedu z nemocnice rovnou domů.Promyslet si svůj zítřejší plán.
Když jsem doma,tak než začnu přemýšlet o tom co se chystám udělat zavolám Thomasovi. Zvedne mi to na druhé zazvonění. "Prosím Wächter."Ozve se Thomas. "Ahoj Thomasi,tady je Márk chci si z tebou promluvit."Začnu. "Dobře co potřebuješ tak nutného?"Zeptá se mě. "Po telefonu to nechci řešit.Nezajdeme do hospody na jedno?"Zeptám se ho. "Dobře,tak já můžu zhruba za hodinu."Odpoví mi Thomas. "Dobře tak v naší oblíbené hospodě."Řeknu mu a položím hovor. Začnu se chystat do hospody.
Jsem v hospodě o něco dříve a uvažuji,jak to řeknu Thomasovi co mám v plánu. Objednám si pivo a za chvíli po té,co mi ho servírka donesla,tak dojde i Thomas. "Ahoj Márku,co se děje,že to nemůže počkat do zítřka."Zeptá se mě,poté co si taky objedná náš oblíbený nápoj. Řeknu mu vše co se kolem Giny děje a co mám v práci já. Když skončím ze svou řečí,tak Thomas se na mě dívá z otevřenou pusou. "To si,ze mě děláš srandu že?"Zeptá se mě když se zvpamatuje. "Ne nedělám,jelikož já Ginu miluji a chci jí pomoct. Jdeš do toho se mnou tedy?"Zeptám se ho.Thomas nepřemýšlí a kývně,že pujde jako můj svědek.
(Márk v den,kdy je Gina u Erika.) Další den jedeme na jedno místo,jelikož jsem dostal tip kde se nachází takový mafián.Thomasovi řeknu ať mě počká venku,že si to chci vyřídit sám. Vejdu do místnosti prlné mafiánů. "Chci jet v protismeru za peníze."Řeknu nahlas na cele kolo.Přijde ke mně jeden mafián,zřejmě nějaké kápo. " Ty jsi nějaký husný chlapečku."Řekne mi a taky řekne kolik můžu vyhrat. "Mladej má gule."Řekne druhý Mafián. ""Ty peníze potřebuji do předu. "Řeknu já rozhodně. "To ti říkám má gule."Promluví znova jeho pobočník. "Nemá,ten pud sebezáchovy."Promluví velý šéf. Má typický ruský přízvuk. "Půjde to?"Zeptám se na svůj první dotaz. "No,když se takhle ptáš,tak asi nevíš do čeho lezeš."Promluví na mě zase jeho pokočník. "Obávám se,že vím."Odpovím z klidem.
Podívá se na mě šéf a řekne mi. "No tak mi zopakuj co máš udělat."Podávím se na něj a začnu. "přes výjezd,vletím na dálnici do protisměru. 160 pojedu tři kilometry,za plného provozu.Když to přežíju a stihnu do tří minut.Dostanu od vás pět milionu euro na ruku.Za to vy budete mít od těch svých sázkařů mnohem víc." "Co jsi to řekl?"Vyjede pro mě další mafián. "Co si to dovoliješ?Zopakuj,tu poslední větu?" otočím se na něj. "Když,to přežiju…"No dobře rozumím řekne šéf. "Ale já ty prachy potřebuji teď."Jsem neústupný.
Sejde se kolem mě více mafiánu a šéf promluví. "Jakou nám dáš záruku,že když to dáme ty prachy teď,tak nám neutečeš."Přemýšlím,než odpovím. "Co navrhujete vy?" Kápo se pousměje a řekne. "Ten chlap se mi líbí,ale pravidlo je pravidlo,protože je pravidlo."Pronese neústupně on. "Zkrádka,žádné pravidlo,se měnit nebude.Nejdřív akce a potom prachy." Promluví znova na mě jeho pobočník. "Jenže potom může být už pozdě."Zaprotestuji.
Mafiáni dají hlavy dohromady. "Vysvětli mě proč bychom měli změnit tohle zásadní pravidlo."Zeptá se mě šéf mafie a já odpovím bez přemýšlení. "Žena." Šéf mafie pronese "A do prdele.To je opravdu důvod.No tak budeme muset změnit pravidlo." Zaplaví mě pořádná naděje,že to doopravdy vyjde. "To jako vážně?Možu si zavolat?"Zeptám se a oni kývnou. Jdu stranou a volám Gine. "Gino mam ty prachy běž,běž od něj."Řeknu sotva to zvedne. Jenže nikdo netušil jak toto šílenství dopadne. Chystám se na nebezpečnou akci a do předu,mě ženě to,že pomůžu holce kterou miluji.Dají mi peníze smluvený obnos a já je dám Thomasovy a řeknu. "Thomasi,kdyby se mi cokoliv stalo ty peníze dej Gine rozumíš?"Thomas kývne.
Když jsem nachystaný rozjedu se.Nejedu dlouho,jelikož za pár metru přeletím přes auto co jelo ve svém pruhu,letím dlouho a před očima mi přebíhá život a hlavně chvíle,které jsem prožil z Ginou.

Kaskadér část 14

29. října 2013 v 10:12 | Katy |  Kaskadér


(Gina) Další den se chystám na večeři k Ericovy. Obleču si na sebe své oblíbené bíle šaty na ramínkách,jelikož nemám ráda podpatky,tak si k nim obuji bíle tenisky. Lehce se namaluji.Dokonce uvažuji,jestli si mam něco udělat z vlasy Nakonec se rozhodnu,že je nechám tak jak jsem mam.Čili rozpuštěné. Jsem nervózní a nevím proč. Stále se dívám na telefon a doufám,že mi zavolá Márk a řekne,že má jiné řešení než, to abych se dala znova dohromady z Erikem. Podívám se na hodiny a vidím,že je nejvyšší čas k němu vyrazit.
Když dojedu k Erikovy a on mě dovede do obýváku,tak řekne. "Jsi nádherná." Podívám se na něj je vidět,že jsem rezignovala. "Děkuji."Odpovím. "Můžu ti dát pusu?"Zeptá se mě Erik a mě to zaskočí.Sejnak je mi to jedno a,tak odpovím. "Posluž si." Erik si nahlas vzdychne a zamumlá. "Tak raději ne." Uleví se mi a slova se zase ujme Erik. "Děkuji,že jsi přišla." Posadíme se na jeho veliký rohový gauč. "Ty mě?"Podivím se. "Myslel jsem,že nepředeš."Odpoví mi. Dívám se na něj. "Měla jsem jinou možnost?"Zeptám se a jsem jako by mi všechno bylo jedno.Stejně,už můj osud je sečetěn s ním. "Já nechci,aby jsis dělala nějaké násilí."Řekne a mě to vyrazí dech. "Už,se stalo."Odpovím znova. "Ne počkej.Možná,že jsi to celý nějak špatně pochopila."Snaží se mi vysvětlit klidně situaci. "Možná ani ne."Odpovím. "Co mám…"Vyjede po mě a pak promluví normálně. "Co mam podle tebe dělat,pto to,abys mě brala takový,jaký jsem?" Dívám se na něj. "Nikdy jsem tě nebrala jinak."Odpovím
Dívá se na mě prohlíží si,mě a mě je to nepříjemné. "Podle mě to má ještě cenu."Řekne Erik s nadějí v hlase. "K čemu?Do určitého momentu jsem,si myslela,že to co je mezi námi je normální." Dívá se na mě a je vidět,že se mu ulevilo. "No a není?"Zeptá se mě znova. "Sám víš, že není."Odpovím. "Počkej .Možná,že ze začátku bylo ne?Víš,když je někdo,řekněme za vodou jako já.Získá pocit,že za prachy může získat všechno."Začne mi vysvětlovat.No tohle nemyslí vážně.On si mě vážně kupuje. "Děláš si ze mě legraci?To má být nějaká hra na upřímnost?"Zeptám se ho zcela vážně. "Takže,jsem bez šance?"Zeptá se a já vidím,že začíná zuřit. "Ty víš,že nejsi."Odpovím vážně.
Chvíli mlčí a kývne na skříň,když se tím směrem podívám,tak uvidím šaty.On my koupil šaty? "jsem zvědavý co na ně řekneš."Promluví,když se na něj zpátky otočím. "To jsi nemusel."Řeknu. "Ale chtěl."Odpoví mi Erik a dodá. "Nezkusíš si je?Ale ještě před tím ta pusa." Sleduju ho.Nakloní se je mě,aby mi dal pusu.Uhnu. Slyším,jak mu vedle zvoní telefon a on tam odešel. Proto vytáhnu svůj telefon a kontroluji,jestli mi nevolal Márk. Ne zatím nevolal.Jsem celá zoufalá.
Když,se vrátí,tak mam mobil v ruce.Nic k tomu neřekne. "Tak můžu si je zkusit teda?"Zeptám se a ukážu na šaty. "Dokonce musíš."Odpoví a podá mi je. Vztáhnu ruku pro ne a on mě za ní vezme a surově si mě k sobě přitáhne a znova promluví. "Ale ještě před tím ta pusa." Vytrhnu se mu a on po mě vyjede. "Co je?!" neodpovím mu jen ho vyděšeně sleduji. Vypadá to,že jsem padla do jámy lvové. Pane bože pomoc mi.
Za chvíli se uklidní. "Jak je Thobiasovi?"Zeptá se mě,když mu dám letmou pusu. "Brnkni našim voláš jim,přece dost často."Odseknu. Rozhodla jsem se mít ostré drápy jako kočka postavím se mu. "Thobias,je bratr nádherné ženy,kterou.."Začne. "CO?"zeptám se. "Po které toužím."Odpoví. "To je všechno?"Zeptám se.Jsem z něj nervózní. "Nezkusíš si je tedy?"Zeptá se mě a chce mi podat šaty. "Jsou nádherné."Odpovím a svedu jinam řeč. "Myslel jsem,že se ti budou líbit."Vysvětlí mi. "No tak,si je vyzkoušej."Přikáže mi a podá mi je. "Teď,tak já půjdu do koupelny."Řeknu a chystám se tam jít,jenže on mě znova chytne za ruku a zadrží mě. "Ty se přede mnou stydíš převléct?"Zeptá se mě naštvaně. "Bude to překvapení."Odpovím. "Ale ten mobil necháš tady."Přikáže mi znova. "ne vzdoruji mu. "Buď se převlíkneš tady nebo v koupelně bez mobilu."Vyjede pro mě.Začínám se ho bát.
Nakonec rezignuje a já vidím,jak se ovládá. "Zatančíš si se mnou?"Zeptá se a já neodpovím.Stále stojím na Místě. "Nebudeš tančit?"Zeptá se udiveně. "Ne."Odseknu. "Nevezmeš si mě?"Zeptá se znova a já odpovím. "Ne." "Nebudeme spolu žít dokud nezemřeme?"Dál se dotěrně vyptává. "Ne."Zní zase moje odpověď. "Jenže mi zemřeme.Všichni jednou zemřeme.Ale ještě před tím si trochu užijeme."Pronese a mě to děsí. Obejme mě a snaží se mě políbit. Najednou my začne zvonit telefon a já poslouchám.Volá Márk,že mam od něj odejít.
Rychle od něj vypadnu bez rozloučení. Nejedu však domů,ale na základnu. Dojedu tam zrovna,když centrála hlásí,že mají výjezd a že se jedná o Márka,prý je o něj Thomas. "Muže letět s vámi?"Zeptám se protože mám špatné tušení. Biggi a ostatní kývnou a letíme. Bojím se o Márka. Pane bože,co ho to napadlo.Snad to nebude nic vážného a Márk bude zase zdravý.Ani ve snu by ně nenapadlo něco horšího.

Kaskadér část 13

27. října 2013 v 15:38 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 13

Sklesle sedím v čekárně a čekám,až vyšetří mého brášku jsem zoufalá. Když zvednu hlavu,tak vidím jak se ke mně blíží rodiče.Máma je uplakaná a táta je pořádně naštvaný. Postavím se a promluvím. "Je mi to moc líto." Táta se na mě ze zlostí v očích podívá. "Ne není."Řekne úplně naštvaně. "Prosím tě jak to můžeš říct?"Zeptá se vyděšená maminka. "Ale jak tohle vůbec mohla udělat?"Zeptá se Táta znova je hodně naštvaný. "Já jsem myslela že…"Začnu koktat. "Ne.Ty jsi totiž vůbec nemyslela.Protože kdybys to udělala,alespoň na jednu minutu,tak bys totálně vyčerpaného Thobiase na nějakou absurdní cestu do nikam.Jenom,abys,aby sis dokázala že ho dokážeš sama zachránit."Vybuchne na mě otec.
Máma se na něj zoufale dívá a pak taky promluví. "Snad hlavní je že jsme je našli." Podívám se na ní vděčně,že aspoň ona při mně stojí. "Tohle to je naše dítě? Tohle?"Ptá se dál naštvaně táta a má zvednutou dlaň a já,už jí vidím na mé tváři.Jenže mamka zareagují rychleji a překvapí tátu a stoupne si mezi nás. "Nech jí!Zbláznil ses?"Vyjede po něm mamka a já se nestačím divit. "Vždyť nám málem zabyla syna."Odvětí táta a sleduje mamku. "Je mi to moc líto já se omlouvám."Řeknu znova a v mém hlase je slyšet,že jsem doopravdy sklíčená.
Najednou slyším,jak někdo běží chodbou a když se otočím vidím Márka. Pane bože co tady chce? Ten tu ještě chyběl. "Karin mi volala co se stalo.Jsi v pořádku?"Zeptá se mě a než stačím odpovědět znova se ujme slova otec. "Co ty tady děláš?" Karin mi volala,že vás našli.Jak tě mohlo něco takového napadnout?"Zeptá se mě Márk a ignoruje dotaz mého táty. "Já jsem ho chtěla zachránit.Našla jsem jinou pomoc,než transplantaci.Já jsem mu chtěla opravdu pomoct."Vypadne se mě. "No jistě ty jsi jí namluvil,že musí něco udělat. Že je to tak? To jenom kvůli tobě ohrozila život našeho syna?"Vyjede po něm totálně naštvaný táta. "O čem to mluvíte já jsem nevěděl,že chce někam jít."Brání se Márk. Takhle to nemělo dopadnout.Proč se on tu objevil.Určitě bez něj by to bylo lepší a neházel by táta na něj vinu a hlavně protože je to lékař a Márk by to tím tuplem neudělal.Nenakecal by mi,abych udělala nějakou kravinu. "Kvůli tomuhle lůzrovy jsi ohrozila život svého bratra?"Otočí se teď táta z těmito slovy na mě. Tata po něm vystartuje a já vyhrknu. "Tati přestaň."Znova ho zarazí máma. "Koho chceš ještě obviňovat? Gina se rozhodla sama to vím. Možná jsem jí mohla zastavit,kdybych jí líp poslouchala. Přece nemění nic na tom co se stalo." Táta,já a Márk mlčíme a díváme se na ní. Nakonec se mamka otočí na Márka ze slovy. "můžu s vámi mluvit?"Márk kývne.
(Márk) Jdu do vedlejší chodby z mamou holky kterou miluji. Pozoruje mě. Ach jak já jsem se o ní bál,když jsem od Karin zjistil jakou udělala hloupost. Co jí to napadlo? " Co vám přesně Gina řekla?"Zeptá se mě najednou.Zhluboka vzdychnu. "Že mě nemiluje."Stručně odpovím. Její mamka si zhluboka vzdychne a řekne. "Márku Thobias nám umírá."Tohle mě srazí na kolena.Proč mi to neřekla pomohl bych jí jinak.Mám přece tolik známých na onkologii,kteří by jejímu bráškovy pomohly. "To jsem netušil."Odpovím šokovaným hlasem. "Ona vám neřekla pravdu,protože vám nechtěla ublížit."Znova promluví její mamka. "Jakou pravdu?"Zeptám se a ve mně vzroste zvědavost. " Erik nám slíbil,že uhradí všechny náklady spojené z Thobiasovou léčbou.Prostě všechno co kolem toho je potřeba.My bychom to sami nikdy nezvládli.Gina se rozhodla sama."Vysvětlí mi všechno.Nechci tomu věřit. "Jo určitě."Řeknu,ale myslím si o tom svoje. "Co chcete dělat?"Zeptá se mě. "Já nevím můžu s ní mluvit?"Zeptám se na otázku otázkou. "Ano ale ještě něco.Erik,Erik pozval Ginu k sobě na večeři Domů. My to všichni chápeme jako jejich zpečetění vztahu a budoucího společného života. Vy jste inteligentní mladý kluk.Neudělejte nic,co by ublížilo našemu Thobiasovy. Prosím. Můžete mi to slíbit." Promluví na mě jsem znova překvapen. Kývnu na souhlas.
Když se vrátíme k Gine a jejímu tátovy,tak její mamka řekne,že se z jejím tátou půjdou podávat na jejich syna.Zůstaneme sami. "Já jsem hlupák já vím."Promluvím první. "Dokážeš mi to odpustit?"Dodám. Gina má v očích slzy. "O to přece nejde."Odpoví. "Ale přece jsi mi mohla říct pravdu."Řeknu něžně. "Co by to na věci změnilo?"Zeptá se mě tak trochu chladně a rezignovaně. "Nechoval bych se jako blbec."Odpovím. "Nejde a ani nešlo co k tobě cítím."Odpoví mi. "Ale přece jde o to co k tobě Cítím Gino."Promluvím. "To je pořád to samé.Co cítíš.."Řekne a já jí skočím do řeči. "Ale já už.Teď tomu všemu rozumím."Záporně zavrtí hlavou. "Ani zdaleka tomu nerozumíš."Pronese. "Konečně můžu pro vás něco udělat."Zkouším dál. "Jedině to,že na nás co nejrychleji zapomeneš."Odpoví mi na to Gina a mě to rve srdce. "Gino proč mi nedáš šanci nějak vám pomoct?"Zeptám se jí. "Já,už jsem to jednou zbabrala a druhou šanci nemám."Odpoví mi je smutná a to já nechci. "Stáčí si jenom přát."Odvětím ji. "To je přesně to co nechci."Záporně zavrtí hlavou.
Už nevím,jak jí přimět ať mi dovolí jim nějak pomoct. "Prostě nechci já budu z Erikem.On zaplatí operaci bráškův život.Budeme společně,budeme se usmívat,milovat jak se má."Začne mi vysvětlovat.A já tomu nechci věřit,že ona je tohoto spocpná. "Ale ty žít nebudeš."Zkouším jí těmito slovy otevřít oči. "No a? Zítra mě čeká nádherná večeře a potom dlouhý bezstarostný život."Vysvětluje mi co se bude dít a mě to vážně znova rve srdce. "Zítra se z tebe stane loutka."Pronesu. "O tom ty nic netozumíš."Snaží se mě odradit. "Gino dej mi čas do zítřka něco vymyslet. On si kupuje tvoji lásku." Jenže já bojuji dál. "On si kupuje život mého bratra."Řekne mi Gina celá zoufalá. "Jenom se tím baví,jako ti mafianí co sazejí na ty…"Právě mě napadlo jak získat peníze a pomoc Gině.
Zkusím ještě tohle. "Gino poslouchej.Nic neříkej. Mám nápad. Potřebuju jeden den,jeden jediný den,když to nevýjde tak na mě můžeš zapomenout vymazat ze svého života.Tuhle šanci mi nesmíš odepřít.Zítra jdi na večeři z Erikem a čekej na můj telefon.To bude znamenat,že mam v rukou řešení."Řeknu jí ona kývne a odejde. Jsem pevně rozhodnut,i když jsem ještě před pár dny z toho byl zhnusen,tak teď vím že to musím udělat.Musím najít nějakého mafiana a jít do toho abych získal prachy.

Kaskadér část 12

25. října 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 12
(Gina) Jsem doma a uvažuji,jak se vyhnout setkaní z Erikem. Nechci se s ním usmiřovat,ale nemam na vybranou.Nikdo není doma jen bráška,mam ho hlídat.Dobře to zvládnu,jako vždycky.Jdu se na něj podívat,jestli něco nepotřebuje,ale spí,tak mám klid a čas se podívat na internet po nějakém řešení pro Thobiase .Nechci to nechat jen tak.Protože Márka miluji a nechci se vrátit k Erikovi. Ten rozchod velice bolel.Víc než,když jsem před pár dny pustila k vodě toho zmetka Erika. A teď se mám k němu vrátit.Někdy život není fér.
V klidu si vezmu notebook a zapnu si ho.Čekám,až se načte.Uvažuji,jestli si mam k tomu zapnout Facebook,ale radši zatím ne,jelikož tam určitě bude Erik a bude chtít abych si s ním psala.Nemám na něj náladu .A navíc se musím připravit na usmiřovací večeři,která bude zítra.O které už vím,jelikož mi cestou domů ze základny stačil napsat o tom sms.
Nakonec rozjedu internet a hledám co potřebuji.Něco o té zatracené nemoci co má můj milovaný bráška.Všude píšou jenom o transplantaci od dárce,který má stejnou krevní skupinu.Jde mi z toho hlava kolem.Pročítám si to.Párkrát jsem měla v ruce telefon,že zavolám do nemocnice,aby mě znovu udělali znovu testy na shodu. Dokonce jsem uvažovala,že bych anonymně napsala Márkovi,aby se nechal otestovat na shodu,ale to hned zamítám.Nevím proč by to dělal pro dítě holky,která ho na začátku vztahu skončila.
Jsem stále zabraná do hledání.Ztrácím pojem o čase a místě,kde zrovna sem.Chci vzít opravdu situaci do svých rukou.Na jedné stránce vidím slogan: Zbavte se namoci přirozenou cestou pomocí alternativní medicíny. Okamžitě,ten odkaz otvírám a začnu si to pročítat.No páni zabývají se dokonce lidmi co mají rakovinu a leukemii,jako má můj bráška.Usměju se sama pro sebe.Bingo,tohle by mohlo Tobiasovi pomoct.
Vypnu počítač a chci jít čekat na naše. Chci jím říct co jsem našla. Stoupu si ke dveřím zrovna,když domů dojde jenom máma. "Gino ty se někam chystáš?"Zeptá se mě máma místo pozdravu. "Neboj za Márkem nejdu,ani mu nepíšu a ani se s ním nesetkám.Budu prostě dokonalá dcera,dokonale vypočítavých rodičů."Řeknu mámě rezignovaně. "Tos nemusela."Řekne mamka trošku zklamaně a já poznám,že jsem to asi přehnala.Omluvně mamku obejmu. "Počkej vždyť mě umačkáš."Řekne překvapená mamka. "Mami,mělas někdy sen?"Zeptám se jí abych jí zlepšila náladu a dodám. "Víš takový sen,který tě nutí tak divně usmívat."Maminka se na mě usměje. "Jasně,že měla,každý má takový sen."Odpoví mamka. "A splnil se ti?"Zeptám se znova.
Mamka se na mě nervózně podívá a promluví. "No tak nejdříve si sníš sny,pak žiješ život." "Splnil se ti ten sen?"Ptám se dál a jsem neodbytná. "Já nevím,asi ano."Odpoví mi a usmívá se na mě. "Asi ano,když pochopíš,že sen je obyčejný život."Dodá. "Tak se přizpůsobíš a zapomeneš,že jsi někdy o něčem snila?A co když máš pocit,že někde je problém a ty jsi vlastně šťastná?"Ptám se dál.Nevím co to do mě vjelo. "To je kvůli Márkovi?"Zeptá se mamka opatrně a sleduje moji reakci. "Mami já mam svůj život."Vyjedu zase tak trochu na ní. "Gino já vím,že jsme z tátou přehnali a taky vím co cítíš k Márkovy."Řekne máma na jednou a já cítím ve vzduchu hádku.
Musím to vzít do svých rukou a konečně jí to nějak vysvětlit,jinak se z toho nevymotám. "Mami Erika nebudeme potřebovat."Řeknu rázně. "Už jsme o tom tolikrát mluvili.Já vím,že Máš Márka ráda."Odpoví mi mamka zoufale. "Mami poslouchej mě.Já zachráním Thobiase úplně jinak."Snažím se jí vysvětlit co jsem našla na internetu. "Pochop,v jak komplikované situaci jsme.My chápeme tvoje city k Márkovy,ale Thobias umí.."Mamka nedořekne myšlenku a já jí skočím do řeči. "Mami mohla,bys mě na chvíli poslouchat?"Zeptám se už naštvaně. "Ty a Thobias,jste moje jediný splněný sen."Vyhrkne zoufale mamka,až mě to zarazí. "Kdyby se vám cokoliv stalo,kdybych o vás měla přijít.Já vůbec nevím,co by pak bylo se mnou.Když chceš aby Thobias přežil,tak musíš zabít lásku jedině láskou k Márkovi."Řekne mamka a mě strašně při těch slovech bodne u srdce.
Musím tuhle debatu ukončit a znova začít o tom co jsem našla. "Mami poslouchej ě já jsem našla něco co pomůže Thobiasovi."Začnu znova a klidněji. "Já vím Gino,já vím,já vím že máš Thobiase nejradši na světě."Řekne mamka. "Mami já ho zachráním,z tím co jsem našla na internetu."Vysvětlím jí rychle ,než znova promluvím. "Společně mu pomůžeme."Odpoví mamka taky zoufale jak jsem odpověděla před tím já. "Počkej,až přijde táta z nákupu.Promluvíme si o tom společně."Uzavře toto téma mamka a jde do kuchyně.
To je jako všechno co mi na to řekne?Pomyslím si pro sebe. Dobře udělám to bez nich.Jdu do pokoje ,kde si hraje Thobiasi a potichu mu řeknu,aby se oblekl. Nakonec aniž by si toho mamka všimnula vyjdeme spolu z domu a jdeme hledat to místo,kde se nachází ta alternativní klinika.Jenže Thobiasův stav se zhoršil a omdlel.Za zmatkuju "Thobidasi co je Tobi?"Promluvím na něj. Nic žádna odezva. Vytáhnu telefon a volám Biggi,jelikož vím že je v práci. Během několika minut je na místě,které jsem jí přesně popsala.Karin dá první pomoc Thobiasovi a poté nás oba odvezou do nemocnice.Jsem z toho zoufala co jsem zavinila.A to ještě netuším jak moc zoufalí jsou naši rodiče.

Kaskadér část 11

23. října 2013 v 11:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 11

(Márk) Ona odešla.Doopravdy odešla a udělala mi díru do srdce.Bože,to tak bolí.Ani nevím jak dlouho jsem u tohoto prokletého potůčku. Ani nevím jak jsem si tam sednul,ale jedno vím.Myslím si,že tu sedím celou věčnost co od tut odjela.Ona mi dala kopačky.Ani jsme spolu pořádně nebyli a jsem zase sám. "Sakra,kde je kdo?"Vykřiknu do ticha u základny.Zrovna dneska jsem musel jed do práce tak brzo.Já blázen,kdybych věděl co že se stane toto,tak sem nejedu tak brzo.To ticho tady mě tíží,jako kámen kolem krku,když se někdo topí.
Proto vzhlédnu a vidím,že u základny někdo parkuje.Už z té dálky poznám,že je to Thomas. Jakmile mě uvidí,nedá mu to a jde za mnou.Ach jo určitě se mě bude vyptávat,jako pokaždé když mi zkrachuje vztah.Dojde ke mně. "Ahoj."Promluví na mě přátelsky. "Nezdar."Odseknu a ani se na něj nepodívám. "Co se děje?" Zeptá se.No jasně věděl jsem,že na vyptávání dojde.A však než mu stihnu odpovědět,tak se k nám přidá Petr. Paráda,tak to že se mnou rozešla další holka a já to chci někomu říct má svoje obecenstvo. Vážně super.
Stále se na Thomase nedívám. "Nic coby."Řeknu klidně,skoro až rezignovaně.A dál hypnotizuji vodní hladinu.Nejradši bych se tam v utopil,ale teď to nejde když tu mam kolegy. "Ale něco ano,když tu tak sám sedíš a nejsi převlečený do pracovního." Dál se domáhá pravdy Thomas. Zhluboka se nadechnu. "Zase jsem jedné nalítl."Řeknu po chvíli ticha. "Cože?"Řekne Thomas z Petrem najednou. "Nějak to asi teď nechápeme."Ujme se znova slova Thomas. "Víte,jak sem nedávno nastoupila Gina,ta Maxova spolupracovnice?" Začnu. Thomas z Petrem přikývnou,že vědí. "No ano pamatujeme a co je s ní?"Zeptá se pro změnu Petr. "Jde o to,že jsem se do ní zamiloval."Znova promluvím.
Thomas se uchechtne. "Ale ne,to je mi novinka,že ses do ní zamiloval. Toho by si všimnul i slepý,že jsi v tom až po uši."Začne si mě jako obvykle dobírat Thomas. "Nekecej vážně?"Odseknu znova podrážděně. "Tak co se děje,že jsi protivný jak něco?"Zeptá se mě klidněji Thomas.
Konečně se na něj podívám a on v mích očích pozná smutek. "Takže i tahle se z tebou rozešla?"Zeptá se mě opatrně Thomas. Já mu na to přikývnu na souhlas. "Jo před chvíli to tady ukončila.Já jsem takový debil,že jsem zase jedné nalítl.Potřeboval bych přes hubu,abych nedělal chyby jako do teď."Vypadne ze mě,ani nevím jak.Thomas mě poplácá po ramenní a řekne. "Z toho si nic nedělej,asi jsi nenašel ještě tu pravou."Vážně bych to bez něj nevěděl. Ušklíbnu se kysele. "Hele já,už to nechci dál řešit kluci,z tohohle se musím dostat sám.A navíc jí už neuvidím,jelikož dneska dala výpověď."Řeknu a po těchto slovech se zvednu a jdu na základnu.Jdu rovnou do šatny se převléct do pracovního.Nevím proč,ale stále jí tu vidím.Vidím,jak tu seděla u stolu u kolegy a povídala si s nimi.Už tenkrát mě okouzlila.
Dneska nemáme klidný den,máme skoro stále jednu akci za druhou.Už zase se rozmohly ti blbí mafiáni,kteří si sázejí na kaskadéry a kamikadze,že pojedou v protisměru.Policie je na ně zatím krátká.Nemůžu se na to dívat.Dneska je to samí smrťák,z toho právě ten jeden kamikadze. "Ach jo proč to jenom dělají?"Pomyslím si sám pro sebe.Zatím mě to,ale nechává chladným.Nechci to Nějak řešit. Zkrátka si za to můžou sami,že na tu motorku lezou a jedou v tom zatraceným protisměru.Asi si zřejmě neumí vážit života a bezhlavě se vrhají do smrtelného nebezpečí a takto si zahrávají ze svými životy. Ať už ten zatracený den skončí a já konečně vypadnu domu,kde se můžu užírat,že to dopadlo,tak jak to dopadlo. Ach jo proč každý rozchod tolik bolí.Na to mi nikdo neodpoví ani já sám taky ne.

Kaskadér část 10

17. října 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 10

Podívám se Márkovy do očí mám co dělat,abych se nerozbrečela. "Není to tak jak si myslíš."Řeknou ještě zoufaleji. "A co si teda myslí?Nějak jsem se tě dotknul nebo padnul meteorit,nebo ses jenom špatně vyspala?"Ptá se mě zaražený Márk. Ach jo asi mu to začíná docházet. "Ne."Řeknu jenom. Márk mi nechce veřit. "Zapracovali rodiče mám pravdu?"Zeptá se mě. Zase to ztěžuje. "Ne."odpovím znova záporně. "Tak Erik?"Vyptává se Márk. "Ne."Znova ode mě uslyší tu samou odpověď. "Byl to Erik že jo?"Dál se domáhá mé odpovědi. "Ne!To já."Uzemním ho a stále se mu divám do očí,kde se mu oběvuje smutek a zklamaní,z toho co mu tady říkám.
Chvíli mlčí. Jako by si to srovnával v hlavě. "Nevěřím tomu,že to myslíš vážně."Řekne Márk a tím mě znova srazí na kolena. Dobře musím si zachovat vážnou tvář a dotáhnout to do konce,když i mě to rve srdce. "To cele bylo omyl promin."Řeknu nevím jak mu to mám vysvětlil,aby to pro nás oba nebylo tak bolestivé. "Né. Říkáš mi tady něco,co sis dopředu připravila."Vymlouvá mí to Márk. Proč to jednoduše nemůže pochopit a nerýpat se v tom dál. "Nemůžeme být spolu."Znova opakuji. "Ale proč?Vždyť jsme,ještě nezkusili bát pořádně spolu.Jsme do sebe jenom pár dní do sebe zamilovaní.A ty už,to odmítáš to je nějaká zkouška."Stojí si stále za svím Márk. "Neptej se prosím na to."Odpovím mu smutně.
Rve mi to srdce. "A na co jiného se mám ptát?"Zvyší Márk hlas a mě se jeho nový postoj na věc nelíbí. "Nekřič prosím tě na mě."Řeknu zoufale. "Ale já křičím na sebe, abych v sobě překřičel,to že mi něco tajíš."Odpoví Márk zase zvýšeným hlasem a mě se hrnou slzy do očí.Ne nesmím se před ním rozbrečet.Nesmím mu ukázat,že je mi to líto,že se s ním musím rozejít. "Vyhrožoval ti ten elitářský magor vid."Začne znova Márk. Prosím nech toho nepitvej se v tom. "Ne to nejde." Odpovím Márk zoufale zkouší zase. "Tak ti vyhrožovali vaši?Tak proč jsi mi řekla právě tohle?" "Protože tě nemůžu milovat."Vyjedu po něm já celá zoufala,že tohle už konečně zabere.
Márk zůstane stát jako opařený.Chvíli vstřebává moje slova a nakonec potichu zlomeným hlasem promluví. "Nemůžeš?A,nebo nechceš?" Nedokážu se mu dívat do očí a,tak se zadívám na potůček. "To je přece to samé ne?"Řeknu taky zlomeným hlasem. "Ne,to ani z daleka není to samé.Pokud nemůžeš,tak to znamená,že to ti někdo zakázal.Ale pokud nechceš,tak je to tvé vlastní rozhodnutí.Takže?"Dívá se na mě. "Nechci."Vyhrknu. "Aha a možná mi ještě chceš říct,že jsi ke mně nikdy nic necítila."Začne Márk z výčitkami. "Známe se pár dní."Zkouším to znova ukončit. "Takže,ani za těch pár dní si ke mně nic necítila?" Zeptá se mě Márk.
A já znova padám na kolena.Ne Márku prosím nech toho. Jak tohle můžeš říct?"Zeptám se šokované. "Nikdy si ke mně nic necítila?"Zeptá se teď naštvaněji Márk. "Ne,nikdy jsem k tobě nic necítila."Vyštěknu na něj tentokrát já a Márk se po kousek poodstoupí.Vypadá,že tohle ho hodně ranilo. "Já jsem takový idiot.Gino prosím promiň."Začne se mi omlouvat a já vím,že bych se mu měla omluvit taky. "Ne ty promiň to já." Řeknu. "Jak ty chceš někomu zachraňovat život,když nevidíš ani na metr před sebe.Cit k práci nenajdeš,protože sama nevěříš.Tahle práce nesnese lež a přetvářku. A to ty právě děláš.Tahle práce je skutečná a musí se dělat srdcem.Tohle místo je opravdova,ale jenom pro ty,co skutečně věří,že dokážou lítat z vrtulníkem a věří,že jim jejich kolegové taky věří.Gino. To není jen tak,že se jednoho dne probudíš a řekneš si budu pilotka a budu zachraňovat lidi. Ty to nedokážeš,když ani mě nevěříš,že by nám to spolu šlo."Řekne velice potichu Márk,takže to skoro neslyším.
Mlčím srovnávám si jeho slova v hlavě. "Je Konec Márku. Dneska jsem dala výpověď a my dva se už neuvidíme.Mrzí mě,že jsi zase kvůli mně nalítnul.Takhle jsem to nechtěla,ale bohužel stalo se to."Řeknu mu na rozloučenou. Nedívám se na něj a pomalu odcházím ke svému autu.Nemám silu si jít sbalit věci,jelikož vím,že by se tam mohl objevit Márk a zase se mě vyptávat.Neotáčím se.Mám v očích slzy a v srdci díru.Právě jsem musela opustit práci,která mě bavila.Právě,jsem musela opustit někoho koho jsem doopravdy milovala,abych se mohla vrátit k tomu,koho nemiluji.Jelikož on zajistí bráškovou operaci.Tohle jsem Márkovy neřekla. Nasednu do auta a odjedu.Chci zapomenout.

Kaskadér část 9

15. října 2013 v 15:48 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 9

Musím tam skončit. Nemůžu pracovat.Nechci nám ubližovat,jak mě,tak i Márkovi. Takhle to nejde.Zítra dám výpověď a všechno musím v klidu říct Márkovi. Ach bože,to kvůli mně bude znova kamzík,který zase spadne ze strmého srázu.Nejraději bych se neviděla.Já nejsem člověk,ale zrůda,která musí odkopnout někoho koho vážně z celého srdce miluji.Jenže,jestli chci zachránit svého brášku,tak se musím usmířit z Erikem a dát se s ním dohromady.
Další den jedu na základnu z vypsanou výpovědí. Tedy moc dlouho jsem se tu neohřála.Ale jsem ve zkušební době,tak můžu kdykoliv odejít bez vysvětlení.Dojedu před základnu docela brzo.Dřív něž moji kolegové.Z úlevou vidím,že se v kanceláři šéfa svítí. Taky vystoupím z auta a jdu k šéfovy.Vyzve mě prakticky hned po prvním zaklepání. "A slečno Aigner copak potřebujete?"Zeptá se mě šéf.A já mu bez jediného slova podám výpověď.Chvíli se,na ní dívá,pote se posívá na mě.Chce něco říct,ale ví že mám právo odejít.Nakonec kývne,že rozumí a já se s ním rozloučím,nakonec vyjdu ven z jeho kanceláře.Sednu si do pohotovostní místnosti,protože vím že dneska začíná ranní Márk a čekám,až dojede do práce.
(Márk) Jsem zamilovaný.Ano je,to tak.Zamiloval jsem se do svojí kolegyně.Je opravdu krásná a já jí vážně miluji a těším se,až jí dneska zase uvidím.Včera,jak jsme se rozloučili,tak jsem se ještě zastavil v květinárně a koupil jsem jí krásnou kytku.A teď se ujišťuji,že jsem jí doma nezapomněl.Jedu na základnu docela brzo.Jen,tak v duchu doufám,že Gina tam už bude.
Jsem na příjezdové cestě a všimnu si,že Ginino auto stojí před základnou.Páni,ta je ale nedočkavá na práci,nebo snad na mě? Zaparkuji vedle jejího auta,vezmu si kytku pro ní a vystoupím nakonec jdu dovnitř.
(Gina) Vidím na příjezdové cestě auto a moje srdce mi říká,že je to Márk. Nervózně si poposednu na židli a čekám,až vejde do pohotovostní místnosti.Vejde do ní opravdu za chvíli a když mez patří,tak se usměje.Tak ráda bych mu ten usměv oplatila,ale jsem vážná. "Ahoj."Pozdraví mě a chce mi dát pusu,ale já ucuknu.Zarazí ho to a vypadá zklamaně. Sakra je tak sexy,z tou kytkou v ruce,ale já ho musím odmítnout musím na něj zapomenout.To bude strašně těžké.
Podívám se na něj smutně a on znejistí. "Musíme si promluvit,ale tady ne pojďme ven."Řeknu vážně. Márk kývne,že rozumí a já,se zvednu.,jdu s ním ven.Vím,že kousek od základny je potůček.Včera jsem tam chvíli byla a seděla.Tam nás nikdo nebude rušit. Márk jde za mnou.
Jsem z toho nervózní,jelikož nevím jak na to Márk zareaguje. "Musíme si promluvit."Zopakuju slova a v hlavě hledám,jak mám začít. "Co se děje?"Zeptá se mě netrpělivě a nervózně Márk. "Nic."Odpovím,protože nechci to na něj vychrlit najednou. "To nic se děje na té nudnější polokouli světa."Odpoví a odlehčuje situaci.Ne tohle nechci,proč všechno zlehčuje? "Nebudeme se scházet."Řeknu. "Ale teď jsme se přece sešli." Poznamená Márk. "Ale víš,že to takhle nemyslím.Tak prosím nedělej,že tomu nerozumíš."Odpovím zoufale,než jsem měla v plánu. Jestli to takhle půjde dál,tak mu neřeknu to co mam v plánu. Sakrka proč je takový?To ani sama nevím.

Kaskadér část 8

10. října 2013 v 13:23 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 8

Chvíli mlčím,než vstřebám toto co mi řekla mamka. "Ano rozešla jsem se s ním."Odpovím a potvrdím jim,to co,už se bez tak díky Erikovy dozvěděli. Vezme mi to,tu krásnou náladu,jakou jsem měla z Márke na tom dětském hřišti. "Já být tebou,tak bych nedělal tak ukvapené závěry."Promluví na mě tentokrát táta. "Tati já jsem tohle musela udělat,jelikož mi vyhrožoval smrtí."Začnu se bránit. "Je jen nervózní z toho kluka co tě otravoval v baru.Zkrátka je mu proti srsti,to že s ním pracuješ."Zastává se můj táta Erika. "Sakra to je vám Erik milejší než já?"Vyjedu po nich už pořádně naštvaná a dodám. "Copak vám nevadí,že mi vyhrožoval smrtí?" "To nemyslel vážně."Zase se ho táta zastává. "A ty jsi u toho byl?"Zeptám se ho a dívám se mu zpříma do očí.
Táta děla to samé. "Půjdeš za ním hezky si o tom promluvíte a nakonec se mu omluvíš za to co jsi mu řekla."Přikáže mi Táta. Jsem z toho šokovaná.Proč vlastně chce abych se,tomu tyranovi omlouvala,za to že jsem se s ním rozešla. "Gino je přepravený ti odpustit."Vloží se do našeho hovoru mamka.Tak,už i ona je pro to abych se dala zase z Erikem dohromady.Co je tohle za spiknutí. "A vy jste se zbláznili?O čem to tu sakra mluvíte?"Zeptám se šokovaně. Nic nechápu.Je toho na mě nějak moc za těch posledních pár dnů.
Rodiče se na sebe podívají. "A budeš se sním bavit,jako by se nic nestalo."Dokončí táta svou řeč.Podívám se mu do očí a řeknu. "A já ti říkám,že za nám půjdu a plivnu mu do ksychtu." To už se do naši hádky přidá i mamka. "Je ochotný pomoct tvému bratrovi." Podívám se na ní a pak táta vzdychne. "Nechtěli jsme tě tím znervózňovat,teď když jsi nastupovala do nové práce…" "Před čím znepokojovat prosím tě?"Skočím mu do řeči a tátu to velice překvapí.
Táta se nadechne a znova promluví. "Thobias je nemocný." Ale to je novinka. "Já vím,že je Thobias nemocný." Znova mu skočím do řeči. A dodám. "Stoná každý měsíc,protože má oslabenou imunitu." "Erik nám slíbil,že nám pomůže z léčbou."Promluví na mě pro změnu mamka. "A to mám chodit z někým,jen pro to,že nám zařídí nějaké lepší prášky?"Zeptám se obou.Tohle už nechápu vůbec. "To není o lepších lécích."Uzení mě táta. "Tati i já jsem měla oslabenou imunitu.A nepotřebovala jsem nějaký speciální prášky,vždyť z toho přeci vyroste."Už nemam sílu je poslouchat,jak chtějí abych se usmířila z Erikem. "Do dobře ok Jaká je cena na tomhle Trhu?"Zeptám se náhle. "Tobias umírá."Řekne zoufale mamka.
Ne to ne to není pravda. Jsem šokovaná. "Před týdnem přišli výsledky všech Tobiasových testů."Začne mi,už klidněji vysvětlovat táta. A pokračuje dál z vysvětlováním. "Thobias trpí velmi vzácnou formou leukemie.Jestli je nějaká šance,tak potom už jedině transplantace kostní dřeně.Pochop Gico. Najít vhodného dárce je skoro nemožné.Už jenom samotný ten proces je příšerně dráhy.Jednoho dárce se nám podařilo najít,ten je až v Americe a tím pádem bude všechno ještě drahá. Já celé dny hledám na internetu nějaké řešení.Je to pro naši rodinnou finanční situaci zkrátka neúnosné."Mám v očích slzy "Ale vždyť býval jenom unavený. Občas je nemocný."Dostanu ze sebe. "Přišli na to úplnou náhodou. Tady ta tipa se za normálních okolností nedá poznat."Vysvětlí táta. "A to nemůže být dárce někdo z nás?"Zeptám se zoufale nechci aby to dopadlo tak jak to asi dopadne.
Táta záporně zakroutí hlavou. "Ne to už prověřovali.Nikdo z nás není vhodný dárce dokonce ani ty Gino." Jsem smutná za jeden den se mi zhroutí celí život. "Řekněte že to není pravda."Dostanu ze sebe z malou dušičkou,že zazvoní telefon a řeknou že je to omyl a můj bráška není tak moc nemocný.Rozbrečím se a mamka mě obejme. "Prosím řeknete,že to není pravda."Dál se jich ptám nechci tomu věřit. "Bohužel je to pravda."Řekne smutně mamka. Utřu si slzy. A řeknu. "Dobře půjdu za Erikem nic jiného mi nezbývá a teď jdu za Thobiasem."Zvednu se a jdu do pokoje který patří mému bráchovi.
Jakmile tam vstoupím,tak vidím že Tobias už spí. To mě trochu uklidní,že mu nemusím vysvětlovat proč jsem uplakaná.Mám takový dojem,že mu to ani naši neřekli. Ach jo to bude těžké.Sotva se rozejdu z Erikem a začnu chodit z Márkem všechno je ztraceno.Musím si popřemýšlet,jak se rozejít z Márkem po tom všem co mi řekl na hřišti.Nikdo totiž nevěděl,že se všechno pokazí ta,že kvůli pomoci co nám nabízí Erik se s ním musím dát dohromady.

Kaskadér část 7

8. října 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 7

Stále se na něj dívám a po docela dlouhé době mu odpovím "Taky od,té doby,co jsem tě potkala se,mi změnil život na ruby."Márk mlčky přikývne a podívá se mi do očí. "Díky tobě jsem ztratil hlavu a,asi jsme se,do tebe zamiloval."Promluví teď pro změnu Márk. Usměji se.Opět nemám slov. "Víš co mi řekli kolegové na,to že jsem se do tebe zamiloval?"Těmito Márkovími slovy jsem šokovaná,ale věděla jsem,že jednoho dne přijdou. "ne.Co?"Konečně ze sebe dostanu. Márk se usměje a odpoví mi. "Řekli mi blázne." Taky se usměju a podivím se. "Blázne?A to,jako proč?"To,ale na Márkovi vidím,že posmutněl. "Sakra řekla jsem něco špatně?"Pomyslím si pro sebe.
Nakonec,ale Márk promluví. " Víš,já ve vztazích jsem kaskadér,nebo taky kamzík co,se postaví na nebezpečný kámen." "Co to znamená?Nějak to nechápu." Zeptám se celá zmatená.Snažím se to v hlavě trochu srovnat,než začne znova povídat. "To znamená,"začne Márk. "Že jsem vždycky nějaký holce naletěl.A,ten kamzík,co stojí na tom nebezpečném kameni,tak udělá špatný krok a vždy,se zřítí do propasti.A já,se pak dlouho z tě rány a pádu vzpamatovával. Už jsem si řekl,že zanevřu na ženy,že mě ty pády ničí,ale tohle všechno šlo strakou,když jsem tě tenkrát potkal v tom baru."Skončí svou řeč Márk.A popravdě řečeno,jsem z toho pořádně na větvi. Podívám se na něj zpříma a špitnu. "Promiň,tohle jsem nevěděla." Márk záporně zavrtí hlavou. "Nic se neděje,pokud si chceš se mnou něco začít,tak stejnak by jsi,se to měla dozvědět."Promluví a mě to uklidní.
Chci,ho trochu rozveselit,a tak se postavím ze své houpačky ,a stoupnu si za něj.Márk pochopí,co chci udělat,a zvedne nohy.Usměju se,a začnu ho houpat.Sem tam mi pomůže a začneme se spolu,takhle bavit.Z každým rozhoupáním,na něj křiknu blázne a on se směje,jak letí do předu řekne,taky blázne.Nakonec ladně seskočí a začne mě honit po celém opuštěném dětském hřišti.Smějeme se oba tomu.
Honíme se jako dva blázni a smějeme,se do toho jeden z nás vykřikne blázen a záhy ten druhý mu na to odpoví,taky blázne.Najednou Márk vykřikne místo blázne lásko.Zastavím se a po chvíli ticha mu,taky odpovím lásko.Usměje se na mě,nakonec mě obejme a políbí.Tohle mě překvapí,tohle jsem nečekala.Doslova a do písmene mě,to přiková k zemi a odpovím mu svojím polibkem na jeho.Je to něco jiného,než když jsem se líbala z Erikem.
Ani nevím jak dlouho tady stojíme.Ale podle mě věčnost.Nechci aby tahle krásná chvilka skončila. Nakonec nám,ale dojde kyslík a mi se od sebe musíme odtáhnout.Chvíli na sebe,se mlčky díváme a nakonec,to ticho prolomí Márk. "Lásko." Odpovím mu na to "Lásko."Znova mě pustí a zase začneme běhat a volat do okolí lásko každý zvlášť.Dlouho takhle blbneme. Když mě za chvíli znova chytne,tak mě znova políbí.Zase se líbáme a je to moc pěkné.
Když se dolíbáme,tak já se podívám na hodinky a řeknu smutně. "Měla bych jít domů,jelikož je dost hodin a nechci aby se o mě rodiče strachovali."Márk mě pohladí a kývne,že rozumí. Nakonec mě pustí z obětí a vezme mě,za ruku a dovede mě k mému autu. U něj mě znova políbí a řekne. "Měj se krásně lásko.Zítra se potkáme v práci."Odpovím mu. "Taky se měj krásně.Už se na ten zítřek těším.Nasednu do auta a jedu domu.
Za půl hodiny jsem doma.Vytáhnu klíče od vchodu a odemknu si.Nakonec vstoupím do předsíně. "Gino to jsi ty?"Slyším jak se ptá mamka. "Ano jsem."Odpovím,když si sundám boty.Slyším jak se baví z tátou. Znějí oba ustaraně. Vyzuju se jdu za nimi. "Ahoj."Řeknu a dám obou rodičům pusu. "Gino musíme si promluvit."Řekne Vážně táta. Kývnu a sednu si na proti mamce a taťkovy. Oba jsou smutní to hned poznám. "Ty jsi se rozešla z Erikem?"Zeptá se mě máma. Ježíši jak to ví? Jsem překvapená,že toto ví.

Kaskadér část 6

6. října 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 6

(Gina) Bože,ten Erik to přehnal.Jak já ho nesnáším.Odjedu co nejdál od základny a zaparkuju na nějakým parkovišti u dětského hřiště.Vystoupím z auta a jdu si sednout na houpačku.Ještě štěstí,že je tohle hřiště prázdné.Musím si vyčistit hlavu.Je toho na mě moc.Jak to,že jsem se potkala z Tím klukem z baru.Tedy z Márkem,tak jak zase Erik začal přehánět.Už ho nechci vidět. Sedím tam a ani nevím,jak ubíhá čas.Nic nevnímám.Jen se snažím vyprázdnit hlavu a zapomenout na toho tyrana,ze kterým jsem takovou dlouhou dobu byla.Snad jsem ho i milovala,ale už je to pryč.
(Márk)Rychle se převleču,jsem rád,že dneska nám odpadla směna.Takhle perný den a to ještě bez práce jsem dlouho nezažil.Co to mělo na té základně znamenat? Nedokážu,si na to odpovědět.Jakmile se převleču,tak se rozloučím z Thomasem a Petrem. Nasednu do auta a jedu.Mám v plánu jet domů.Projíždím kolem dětského hřiště,a ani nevím proč se na něj podívám.Uvidím na jedné opuštěné houpačce Ginu.Sedí tam a je zamyšlena.Nikdo za mnou nejede a já hodím zpátečku a po chvíli zaparkuji vedle jejího auta.Vystoupím a jdu na hřiště. "Bože co to dělám?"Pomyslím a napomínám se,že je to nebezpečné. "Ahoj je tu vedle tebe místo volné?"Zeptám se jí a sleduju.Je na ní vidět,jak je šokovaná,že mě vidí.
(Gina) Zvednu oči,a chci se podívat kdo to na mě mluví.Myslím si že to je Erik,ale když vzhlédnu,tak uvidím Márka. "Sakra co ten tu dělá?"Ulevím si pro sebe. Kývnu mu na souhlas,že je volné a sleduju ho. Najednou mi začne zvonit telefon a já se podívám kdo to vola.Je to moje mamka. Chvíli s ní mluvím.Máma je na mě naštvaná.Je vidět že se vedle mě Márk nudí a,tak vedle mě napodobuje odpovědí,které se vesměs skládají jenom z ano nebo ne. Přestanu telefonovat a naštvaně se podívám na Márka a řeknu. "Mám ti jednu střihnout teď nebo až později?" Márk odpoví. "Ano."A já mu jednu střihnu. "Au teď mělo přijít ano a jestli jsi se mě ptala,jestli mě můžeš fyzicky inzultovat,tak bych určitě řekl ne."Promluví Márk.
Usměju se. "Ty jsi vážně směšný."Řeknu. Márk se jen usměje a nic neříká. Sleduju ho. "Víš díky tobě se teď všechno změnilo. Úplně jinak,než jaký jsem měla představy."Začnu na něj mluvit. Már mlčí a mě to deptá.Nakonec promluví. "Taky jsi mi změnila život." Zírám na něj.Tohle mi vyrazilo dech.Nevím co mu na to řeknu.To ticho co se prohlubuje,už je trapné.