Thomasův smutek část 3

19. září 2013 v 21:03 | Katy |  Thomasův smutek
Thomasův smutek část 3

Za tři dny si jde Thomas pro malého Hanse,aby si ho mohl přivést domů.Ta radost,jakou měl před prá dny z něj vyprchala. Poslední dny je jako tělo bez duše.Vlastně od té doby co umřela Věra při porodu.V porodnici musí podepsat pár papírů,že je doopravdy jeho otec.A za hodinu si dává svého syna do vajíčka.Jakmile vychází z pokoje,kde pro něj byl,tak si všimne stojanu z letáky o adopce a vše kolem ní.Ani neví proč,vezme si jeden leták,strčí si ho do kapsy a jde z malým nakonec k autu.V autě na něj čeká Michael. Ten jak slíbil mu ze vším pomáhá.Už spolu dokonce vyřídili všechno okolo pohřbu Věry. Thomas přepevní vajíčko z Hansem na zadní sedadlo za pásy a jde si sednout dopředu vedle Michaela. Rozhodne se,že Michaelovi nic neřekne a nechá si to všechno projít hlavou.Už je zase mimo sebe.
Ty poslední tři dny si dával za smrt své ženy,ale Michael mu stále tvrdí,že to není jeho vina,že i kdyby dojeli do nemocnice v čas,stejnak by jí nepomohli.Jenže Thomas ho v tomhle ohledu nebere vážně a stále si stojí za svojím. "Michaeli prosím dovez mě k mojí matce,už jsme to dost dlouho odkládal říct holkám co se stalo jejich matce."Řekne Thomas když se rozjedou pryč od nemocnice. Michael nic nenamítá a jede z Thomasem tam,kam požádal aby ho odvedl.Celou cestu mlčí a Thomas uvažuje jak to všechno řekne Holkám. Michael ho sem tam po něm hází očkem.Stále mu dělá starosti jak se Thomas utrápí.
Když dojedou k Thomasové mámě,tak Thomas vystoupí a jde vzít ze zadu malého.Vyndá ho z vajíčka a přivine si ho na srdce. Nakonec se otočí k Michaelovi a řekne. "Michaeli byl bych rád,kdybys počkal tady.Je to moje věc a musím se s ní sám z holkami vyrovnat." Michael kývne,že rozumí a znova si sedne za volant.Thomas se podívá na malého,zhluboka se nadechne a vydá se směrem k domu.
Jakmile vstoupí dovnitř holky se k němu rozběhnou jsou rády,že vidí svého tátu.A jejich radost je dvojnásobná,když uvidí že nese jejich malého bratříčka. "A kde je maminka?"Zeptají se obě holky najednou.Thomas se na ně smutně podívá.Chvíli uvažuje co řekne. "Holky pojďme si sednout ano."Řekne nakonec. Holky ho nadšeně poslechnou a jdou si sednout na gauč. Thomas si sedne mezi ně a holky ho obejmou. "Víte holky věci se mají takhle,"začne Thomas a už teď na sobě poznává,že má v hlase pláč.Chvíli počká až se zklidni a pokračuje dál. "Víte,jak maminka rodila malého Hanse,tak měla velké bolesti. A když se malý narodil,tak hodně krvácela a lékaři to nedokázali zastavit….A … maminka umřela."Z těmito slovy se rozbrečí a holky s ním.Malý Hans vycítí,že je něco v nepořádku a taky se rozbrečí.
Když se Thomas trochu uklidní,tak začne uklidňovat holky. "Nebojte se zlatíčka spolu mi tři to zvládneme." U toho pěkně pomalinku houpe malého a jednou rukou chvíli objímá Lisu a za chvíli zase Lauru. "Tati a,že nás ty neopustíš?"Zeptá se Lisa, když se uklidní. Thomas jí zrovna volnou rukou obejme a řekne. "Holky nebojte se já vás neopustím,jelikož vás všechny tři mám rád." Holky se slabě usmějí a pomalu uklidňují. Až se holky uklidní,tak si jdou zabalit věci,jelikož se blíží konec prázdnin a holky se musejí vrátit domů.Thomas mezi tím svojí mámě donese ukázat malého vnuka,ta už se stihla převléct do smutku,za její snachu.

Nakonec se holky z babičkou rozloučí a jdou z Thomasem k autu,kde na ně čeká Michael. Holky jsou rádi,že vidí Thomasova nejlepšího kamaráda.Pozdraví se s ním,a však jejich pozdrav není,tak vroucný jako obvykle. Poté,když všichni nasednou se Michael rozjede.Nejede však k Thomasovi,ale k sobě domů. "Počkat,počkat,počkat Michaeli co to děláš?"Zeptá se Thomas,když poznává známou cestu ke svému kamarádovi. "No,co bych dělal vezu vás domů."Odpoví klidně Michael a dál se věnuje řízení. "Jenže pokud si dobře pamatuješ cestu ke mně,jelikož já vím že tohle je cesta k tobě."Poznamená na to Thomas. "Ano já vím,že to není cesta k tobě."Začne Michael. "Víš uvažoval jsem celou dobu co jsi byl pro holky,no a tak mě napadlo,že můžete bydlet u mě.Aspoň nebudu sám a budu ti moct ze vším pomáhat,jak z holkami,tak i z Hansem." Thomas chvíli přemýšlí a nakonec kývne na souhlas,že to od něj přímá a nakonec řekne. "Děkuji ti Michaeli. Bez tvé pomoci bych se asi zbláznil." Michael kývne,že bez problémů a už zahýbá na příjezdovou cestu ke svému baráku,kde teď nějaký čas bude mít vzácné hosty a to rodinu jeho kamaráda,kterého má opravdu rád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucinecqua lucinecqua | E-mail | Web | 19. září 2013 v 21:19 | Reagovat

Je krásné, jak Michael Thomasovi pomáhá.... Povídka je bezva, jenom by nemusela být tak smutná

2 Ada Ada | E-mail | Web | 20. září 2013 v 7:53 | Reagovat

Souhlasim s Luckou, ale i tak je to povedená povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama