Září 2013

Kaskadér část 3

30. září 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér



Tak na konec zůstanu v pohotovostní místnosti já a Max "Maxi nepotřebuješ z něčím pomoct?Jelikož,tu nechci jen tak sedět."Řeknu směrem k Maxovi "No teď ani ne,ale pojď ukážu ti hangár a věci,ze kterými budeme pracovat."Odpoví mi. Oba vstaneme od stolu a jdeme do hangáru.Tam mi Max ukazuje co a jak.Seznamuje mě z věcmi ,se kterými budeme pracovat. "Maxi prosím zpomal.Já vím,na co ty věci jsou."Zastavím upovídaného kolegu. "Dobře,jak myslíš." Odvětí Max a pak dodá. "Tak mi tady můžeš pomoct vytřít." Z radostí mu z tím pomůžu.
Naši kolegové se dlouho nevracejí,a já pronesu do prázdna. "Nějak dlouho jim to trvá." Max se pousměje a odpoví mi. "Ani ne,pokud letěli hledat do hor,tak to bude na dlouho." Kývnu na souhlas a dál uklízím.Do toho,si povídám z Maxem. No povídání,spíše mě Max vyslýchá,jakou mám rodinu a jak jsem se dostala,sem na základnu.Na všechny jeho otázky odpovídám.
Jsme zabraní do hovoru,že si ani nevšimneme,že se kolegové vrátili z akce. "je vy už jste tady?"Podivím se. "Ano akce proběhla bez problému."Odpoví mi Karin a přijde,za mnou Biggi. "Pojď můžeš se mnou udělat letovou kontrolu nechám tě letět."Řekne ke mně. Usměju se a radostí se zatetelím a odpovím. "Z radostí z tebou udělám letovou kontrolu." Jdeme spolu k tě krásné mašině a já si sednu na místo pilota a Biggi na místo kopilota.
Za pár minut jsme ve vzduchu.Nahlásím se vzduchové kontrole a letíme po okolí.Tam,kam mi řekne Biggi. Jsem šťastná ve vzduchu. Mám mašinu pevně v rukou,jsem uvolněná a vím co a jak. "Ty vypadáš,jako by jsi lítala,už od mala."Řekne Biggi. "To víš,měla jsem dobrého učitele v kurzu."Odpovím. Když uděláme letovou kontrolu,tak ladně a něžně přistanu zpátky na základně. Vypnu rotory a vystoupím. Když jdeme k hangáru Biggi promluví. "A střídání stráží kolegové jsou,už tady.Pojď seznámíš se i s nimi." Obejme mě kolem ramen,jako nejlepší kamarádku a jdeme spolu do pohotovostní místnosti.
U stolu sedí,zatím dva kolegové z druhého týmu Jeden vysoký kolega a druhý trochu menší blonďatý. Biggi mě tak trochu vtlačí do místnosti a řekne "Thomasi Petře tohle je naše nová kolegyně Gina. Je tu jako Maxova pomocnice a pro mě a tebe Thomasi je jako letová kontrolorka." Postaví se ten druhý z tmavými vlasy. "Ahoj já jsem Thomas pilot druhého týmu."Promluví ke mně. "Ahoj já jsem Gina."Odpovím mu. Nakonec ke mně dojde i ten blonďák a taky promluví."Těší mě já jsem Petr zdravoťáky." Usměju se a taky mu řeknu ahoj.
Pak si sedneme všichni ke stolu a začneme si znova povídat. Znova se ozve poplach a poté znova odběhne tým co má ranní.Zůstanu sama z Thomasem a Petrem. Thomas se podívá na hodinky a pronese. "Kde je ten Márk? Obvykle je tu první a dneska si hošánek dává pěkně na čas." Petr se podívá na hodiny a odpoví mu. "Ještě má čas to my jsme tu dneska brzo.Nevím kdo mě vytáhnul ven,aby mohl holkám koupit dárky k narozeninám." Thomas se zašklebí a rýpá do Petra. "Ano mami promiň,že jsem to po tobě chtěl."Sedím a bavím se tím,jak se Thomas z Petrem. Usmívám se.

Je mi i z těma dvěma dobře.Oba jsou srandisti.Stále jeden do druhého v něčem rýpají. Usmívám se na ně. Taky se na něj usměju.Pak se to stane.Otevřou se dveře a do místnosti vejde on.Ten který byl zábavný na diskotéce,kde jsem byla z Erikem. Konečně ho vidím jak vypadá.Je krásný a opravdu vypracovaný. Thomas ke mně promluví. "Gino tohle je Márk .Márku tohle je Gina. Márk,je náš lékař našeho týmu." Cože toho budu teď potkávat každý den?Tohle Erick nerozdýchá. Jsem zvědavá co bude dál a jak tohle dopadne,až se to můj přítel dozví.Zatím mu neodpovím.

Kaskadér část 2

28. září 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Kaskadér část 2

No,ale stejně celou noc pořádně nespím,jelikož jsem nervózní z rána.V pět mi zazvoní budík a jí vstávám,hned po prvním zazvonění.Obleču si nachystané věci,co jsem si nechystala než jsem šla spát.Jakmile jsem oblečená,tak uvažuji,jestli se mam namalovat.Nakonec jsem se rozhodla,že zvolím lehké linky a řasenku.
O půl šesté vyrazím z domu na základnu Medicopteru 117.Už jednou jsem si tu cestu jela,jen tak proto,abych věděla,jak dlouho mi bude trvat cesta na základnu. V autě,aby mi utíkala líp cestami pustím svou oblíbenou hudbu,abych se trochu odreagovala.Stejně to moc nejde a já jsem za necelou půl hodinku na základně.
První co musím udělat,když zaparkuju a vezmu si potřebné dokumenty,je že musím zajít za panem Höpplerem. Šéfem základny.Rázně zaklepu na dveře a po vyzvání vstoupím dovnitř.Když mě zpozoruje,tak se usměje a řekne. "A vy jste slečna Aigner. Nová pomocní síla pro našeho mechanika." "Ano to jsem."Odpovím mu. "Dobře tedy,tak vítejte na palubě Medicopteru 117."Oficiálně mě přivítá tenhle můj nový šéf. A já mu dám potřebné papíry,co po mě chtěl,jak jsem se s ním poprvé sešla. "A vida,vy se nám budete hodit,jelikož máte i žádost na pilotskou licenci,tak můžete pro Medicopter,kromě údržby stroje,také dělat kontrolní lety,aby jste měla odlítané potřebné hodiny na tu licenci."Promluví na mě šéf znova. "Děkuji jste velice laskavý."Poděkuji mu. "Jestli je to všechno,tak se můžete jít převléct a nachystat se na ranní,a poté se seznámit z týmem co má s vámi první směnu."Řekne Höppler.Postavím se a pro zatím se s ním rozloučím a jdu do šatny,ke které mi ukázal šéf cestu.
Poté,co se převlěču,tak jdu do pohotovostní místnosti,kde už sedí tři lidi. "No páni,nejsem jediná žena,co chce lítat z BK117."Pomyslím si pro sebe.Poté vstoupím do místnosti a jako školačka co nastoupila do první třídy řeknu. "Dobrý den ve spolek."Všichni tři,se na mě podívají a společně mi řeknou ahoj.Pak ke mě přistoupí krásná krátko vláska a promluví na mě. "Z tím dobrý den,jdi někam,tady si všichni tikáme.Těší mě,že tě poznávám já jsem Biggi a jsem pilotka,té krásné mašiny,tam venku."Podá mi ruku a já jí taky podám ruku se slovy. "Taky mě těší,já jsem Gina a mám tady být jako pomocný mechanik a pilotka letových kontrol,kvůli licenci.."Poté,se mi postupně představí i zbylí dva kolegové u stolu.Jde ještě o doktorku Karin a zdravotního bratra Enrica.
Sednu si k nim ke stolu a povídám si s nimi. Od povídání z míma kolegy,od kterých zjistím,že tu mají ještě jeden tým,který je složený čistě z mužské sestavy.Nás vyruší jeden starší pán v montérkách,který se mi představí se slovy. "Ahoj,já jsem mechanik Max a po hlavním šéfovy,jsem tvůj menší šéf."Usměju se na něj a odpovím. "Ahoj,já jsem Gina a budu velice ráda tvoje podřízená."Max,se taky,na mě usměje.a od stolu se ozve Karin. "Gino. Maxe neber vážně,jelikož on je vtipálek a všechno bere z humorem.I když,na práci pravda je skvěly.Má zlatý ruce.Max se začervená a odvětí. "Ale prosím tě,Karin nech toho,nejsem žádný kouzelník.Chce to hold mít lásku k našemu miminku." To oslovení mě zarazí a tak,se zeptám. "Miminku?"Mac se na mě znova usměje a odpoví. "Takhle říkáme,našemu létajícímu stroji." Aha,to mě docela uklidnil.
Pak si Max sedne k nám a povídáme si všichni dohromady. No povídáme,spíš já z Maxem,jen se vyptávám na tu plechovou krasavici,jak jí Max nazval.Když v tom se ozve poplach. Záchranný tým,se rozběhne k vrtulníku.

Kaskadér část 1

26. září 2013 v 7:00 | Katy |  Kaskadér
Tak přináším vám další povídku z mojí tvorby a doufám že se vám bude líbit.Teď jsem jí psala jinak než jste byli zvyklí a tak doufám že se vám bude taky líbit.Přeji vám příjemné čtení.

Kaskadér část 1

Je to tady,dostala jsem vůbec první práci.Mám dělat pomocnou mechaničku na základně Medicopteru 117.Jsem na tu práci zvědavá.Je pravda,že se to Erikovi nelíbí,že budu pracovat,ale to je moje rozhodnutí.Chci pracovat a ne žít s ním jako ve zlaté kleci.Zabalím si své pracovní tričko a montérky zahradníkového tipu z mýma oblíbenýma odznaky.
Celou dobu přemýšlím co se v sobotu stalo v baru,kde mě jako každou sobotu vytáhl Erik. Jakpak by mě tam nezval,když ten klub vlastní.No ale co.Teď myslím na toho kluka u baru. "Ježíši,ten kluk byl pěkný."Pomyslím si při té vzpomínce na něj. A jak se mi vtipně dvořil.Byl velice zábavný a tak uvolněný.Za to Erik jako obvykle byl napjatý a velice naštvaný,že se kolem mě motal,ten krásný neznámí. "Sakra ani nevím,jak se jmenoval."Pomyslím si a dál na něj vzpomínám. "Jak vlastně vypadal?Na to si moc nepamatuji.Jakpak by ne,když v tom klubu byla tma."Zase se v duchu napomenu.Protože na něj zase myslím.Jenom si vzpomenu,že měl tělo pořádně vypracované. "Asi nějaký sportovec.Jinak to nevidím."Znova si pomyslím.
Když si nachystám věci do práce,tak jdu za mamkou a Taťkou do obýváku. "Tak co Gino,už jsi nachystaná?"Zeptá se mě taťka. "Ano tati.Už jsem."Odpovím mu a políbím ho na tvář.To samé udělám i mamce. "Jak se má Tobias?"Zeptám se na svého bratříčka. "Dneska už trošku líp."Odpoví mi mamka a mě to vyzní,jako by mi něco tajila. "A už máte výsledky z poslední kontroly?"Zeptám se znova rodičů. Mamka i taťka se na sebe podívají a pak mamka zavrtí hlavou jakože ně. "Půjdu se za ním podívat."Řeknu mamce a taťkovy a jdu do pokoje mého brášky.
Jakmile vstoupím do jeho pokoje,tak ho nikde nevidím. "No jak tak koukám,tak je mu dneska dobře."Řeknu si pro sebe a nakonec nahlas promluvím. "Tak já tady jdu někomu vyprávět pohádku,ale nikdo tady není." Odpoví mi však ticho.No a tak znova promluvím. "Že by ten někdo byl pod postelí?"Po těch slovech se pod ní podívám,avšak nikdo pod ní není.Poté,když zvednu hlavu vidím jak se po zemi pohybuje deka a já se usměju a promluvím. "Ale tamhle se něco hýbe.Co to může být?Že by nějaký zloděj?Na to se musím podívat."Po těchto slovech,se přikradu k dece a odkryju jí.
"Tady jsem."Řekne radostně můj bráška a skočí mi kolem krku.Pozdravíme se. "Přišla jsem tě uložit ke spánku."Řeknu mu.Mám svého brášku ráda. "Dneska jdeš ven z Krasoněm?"Zeptá se mě Tobias. Jsem překvapená,jak mému klukovi říká. "Ne dneska s nim nikam nejdu,jelikož zítra jdu do práce."Odpoví, mu. "No jo,já jsem na to úplně zapomněl."Odpoví z úsměvem a jde si lehnout na postel. Já zvednu jeho deku a donesu mu jí k posteli. Nakonec ho přikryju.
A beru si z poličky jeho oblíbenou knížku, "ne dneska mi nečti pohádku."Zaprotestuje. "Ty dneska nechceš pohádku?"Podivím se. "Ne,chci,abys mi vyptávěla co budeš dělat v té tvé nové práci."Odpoví mi a má,tak krásně prosebné oči,že mu neodolám.
Tak mu říkám,že budu z jiným mechanikem opravovat vrtulník BK117 a,že se těším.Dokonce mu i do detailů řeknu,jak taková mašina vypadá.A taky prozradím,že až budu mít pilotskou linci,tak nebudu mechanička,ale pilotka.Bohužel asi ne na té zakladně co se budu zaučovat jako mechanička,ale asi někde úplně jinde.Thobias usne a já ho chvíli jen tak v tichosti sleduji.Nekonec vstanu a jdu k sobě do pokoje.Jsem unavená a chci se trochu prospat,abych jim hned první den v práci neusla.

Thomasův smutek část 5

23. září 2013 v 21:03 | Katy |  Thomasův smutek
Thomasův smutek část 5

Thomas z toho přemýšlení usne.Asi za hodinu ho vzbudí zvonek.Rozespale se posadí na postel a podívá se na Hanse. Ten spí,tak ho rychle opatrně přenese do postýlky a jde dolu se podívat kdo zvoní.Jakmile otevře dveře,tak spatří Biggi. "Jé Ahoj."Pozdraví jí a prohrábne si vlasy. "Copak tu děláš?" Ještě se zeptá. Biggi se na něj usměje a odpoví. "No jaksi jsem musela odpojit lano,a tak po zbytek dne máme volno,než to Max opraví.Michael jel na nákup a tak mě napadlo,že tě navštívím a vytáhnu tě z malým Hansem ven.Co ty na to?" Thomas chvíli zpracovává tu informaci a pak řekne. "Dobře půjdeme ven.Pojď dál a dej nám minutku obleču malého a můžeme jít." Biggi vejde dovnitř a Thomas rychle vyběhne na horu a obleče tepleji malého. Ještě rychle schová letáček pod madraci v postýlce. " Náhoda je blbec a co kdyby sem vešel Michael a uviděl můj nápad a nedořešený plán."Pomyslí si Thomas pro sebe.
Po pár minutách schází i z malým dolů,položí ho do kočárku. "Můžu si ho povozit?"Zeptá se Biggi. Thomas se na ní usměje a odpoví. "Z tím jsem tak trochu počítal,že ho budeš chtít vozit.Tak kam se půjdeme projít?" Biggi se zamyslí a nakonec řekne. "A co tady po okolí a nakonec do párku?" "To je moc dobrý nápad Biggi."Odpoví Thomas a usměje se na ní. Nakonec vyveze kočárek jen před barák a předá ho Biggi.
Právě,když je Thomas z Biggi a malým,tak je klidný a dokáže se o malého starat.Neví ani proč.Ale,teď posledních pár dní cítí,že něco mezi nimi je. Neví sice co,ale je to silné. Už,ale dávno ví,že Biggi za ním nechodí jen pro to aby mu pomohla z malým. Ale nechce to teď řešit,jelikož má na starosti něco jiného než se nabývat něčím jiným. Procházejí se a Biggi si všimne,že je dneska Thomas nějak zamlklý,ale nějak to neřeší. Ještě se procházejí hodinu a Thomas sem tam Biggi na něco odpoví.Poté je doprovodí domů a rozloučí se s ním. Ani neví proč to Thomas políbí Biggi. Ta je toho trochu šokovaná a nic neříká.Nakonec se s ním v transu rozloučí.
Když Biggi odejde,tak malý začne plakat.Thomas,už začal rozeznávat jeho pláč.Tenhle pláč je proto,že je počůraný.vezme ho do náručí a jde s ním do své ložnice,ještě se stále sám doma,jelikož Michael se ještě nevrátil z nákupu. "Ten se ten obchodní dům snaží odtáhnout až sem nebo co?"Řekne si pobaveně sám pro sebe.Je to vůbec po prvé od pohřbu,co se pousmál a vymyslel vtipnou myšlenku na Michaelův učet.
Jak dojde do pokoje,tak položí malého na zem na podložku.Ani neví proč si zvykl své dítě přebalovat na zemi,když si klene na paty,tak mu vypadne z kapsy mobil a asi osud chtěl,aby se samo zpustilo video na kterém je Věra,jak sedí v houpacím křesle v připravovaném pokojíčku pro malého.Usmívá se a hradí si oběma rukama bříško.Thomas se usměje a nakloní se k malému a ukáže mu display mobilu a řekne. "Dívej se zlatíčko to je tvoje maminka." Malý okamžitě ztichne a jako by se zadíval na mobil.Začne ho uklidňovat hlas jeho mámy.Sice z mobilu,ale přeci jenom.
V tu chvíli si uvědomí,že vlastně svého syna miluje a že nemá srdce ho dát pryč.Pěkně v klidu přebalí malého a přivine si ho na srdce.Vůbec poprvé mu dá pusinku na hlavičku a řekne. "Ty jsi můj jediný poklad,co je podobný na tvou maminku.Zlatíčko,to víš že si tě nechám a nedám tě na adopci.Víš byl jsem blázen,že jsem to chtěl udělat a hlavně,že jsem na takovou kravinu myslel."Potichu promlouvá na svého drobka. Nakonec se s ním postaví,dojde k postýlce,položí ho tam a vytáhne z pod madrace prospekt. Potom seběhne dolů do kuchyně,zmuchlá ten prokletý cár papíru a hodí ho do dřezu,kde ho zapálí.Nakonec popel spláchne vodou.
A tak čas začne utíkat. Thomas z holkami se od Michaela odstěhovali.A Thomas se konečně naučil milovat své poslední dítě a po nějakým času si promluvil z Biggi. No řekněme,že si navzájem vyznali city.Slovo dalo slovo a po pár randech spolu začali chodit.Když bylo malému rok,tak si Thomas vzal Biggi a ta si osvojila všechny tři děti od teď už svého manžela.Nakonec všechno dobře dopadlo.

Thomasův smutek část 4

21. září 2013 v 21:03 | Katy |  Thomasův smutek
Už je to týden,co měla Věra pohřeb a Thomas začíná žít,jen se svými dětmi a Michaelem. Dokonce chodí i z malým do práce a,vždy se někdo o něj postará,když je výjezd.Je starostlivý táta,ale nedokáže se nějak starat o malého Hanse .Z tím jediným Thomas nechce pomoct.Prý ,že se s ním musí naučit žít,protože je tak moc podobný Věře,až mu to rve srdce.Každou noc se k němu budí,dělá mu jídlo,přebaluje ho a vše co se kolem malého dítěte dělá. Už je z toho na nervy,ale musí se z tím srovnat a naučit žít.Zatím to jde pomalu.
Jeden den má z malého nervy na pochodu,jelikož malý stále pláče a nic nezabírá.Je doma sám,jelikož si vzal v práci volno,když malý celou noc probrečel.Sám neví co ho trápí.Zkrátka to na něm nepozná.Ráno si,Hanse pěkně dá na tělo do šátku a chodí s ním po baráku,už neví co má dělat aby to uklidnil.Najezený je,přebalený taky,ale stále brečí. "Asi se mu stýská po mámě."Pomyslí si Thomas pro sebe.Nakonec se rozhodne,že u toho pochodování může alespoň trochu uklidit a usnadnit,tak Michaelovi práci. Zkrátka,ať toho nemá Michael na starost tolik.
Tak se rozhodne,že začne svojím pokojem.Vydá se do svého pokoje a začne uklízet.Rozhodne se,že by mohl dokonce i převléct,ať je všechno čisté.Opatrně z Malým na sobě vyvleče peřinu a polštář.Vyjde z pokoje ven,přejde celý dům a na zahradě dá vyvětrat peřiny. Poté,když se vrátí do pokoje,tak se vrhne na horu špinavého prádla.Jednou rukou si přidržuje malého v šátku a druhou rukou zvedne svoje kalhoty.Z těch vypadne prospekt o adopci co si tenkrát vzal v nemocnici,jak si byl pro svého syna.
Sleduje,jak ten papír leží na zemi. Neví co má dělat.V tu chvíli pomyslí,že by mohl dát Hanse k adopci. Sedne si na zem,do tureckého sedu a zvedne ze země prospekt a začne si ho pročítat.Malý se konečně uklidnil,a tak má čas si v klidu ten prospekt přečíst.Zdá se mu to docela komplikované. "Mám dojem,že lepší by bylo dát tě do baby boxu.Co ty na to?"Zeptá se potichu malého.A zadívá se na něj. "Asi,bych se měl dozvědět víc.Musím se podívat na internet."Pomyslí si tentokrát jenom sám pro sebe.
Pomalu vstane se země a opatrně,tak aby nevzbudil malého ho vyndá ze šátku a položí ho do postýlky. "Snad bude,alespoň chvíli spát."Znova si pomyslí pro sebe.Vezme si z druhé strany postele Notebook a zapne si ho.Když najde,to co hledal,tak zjišťuje všechno o tom,jak dát dítě k adopci.Začne si to všechno v klidu pročítat.Je tam toho opravdu hodně,především různá fora kde se anonymní ženy ptají,jak a komu mají říct že to dítě nechtějí a chtějí ho dát k adopci.
Jde mu,už z toho hlava kolem.Neví co,má dělat,Je toho,ale na něj opravdu moc.Podívá se na malého spícího syna,do postýlky. "Jak krásně spinká."Pomyslí si.Tím podívání si dá oddech,od těch článku. Však po chvíli si ty články co vyhledal čte znova a znova. Už si to čte po několikáté a neví,co udělat.Nakonec Thomase z toho čtení rozbolí hlava,tak vypne počítač,vyndá malého pomalu z postýlky,tak aby ho neprobudil a položí ho doprostřed postele Jednu volnou dekou udělá kolem měj barikádu,aby nespadl do jeho noh mu dá jeden velký polštář.Poté ho přikryje jeho vlastní malinkatou dekou.Nakonec si k němu lehne z volné strany na bok a sleduje do.Do toho začne přemýšlet jestli dát syna k adopci nebo ne dát.


Snad jíž v příští kapitole se dovíte,jestli dá Thomas své dítě k adopci nebo ne.Ale vy už teď můžete psát do komentářů,jak asi podle vás dopadne povídka.Jsem na to zvědavá.

Thomasův smutek část 3

19. září 2013 v 21:03 | Katy |  Thomasův smutek
Thomasův smutek část 3

Za tři dny si jde Thomas pro malého Hanse,aby si ho mohl přivést domů.Ta radost,jakou měl před prá dny z něj vyprchala. Poslední dny je jako tělo bez duše.Vlastně od té doby co umřela Věra při porodu.V porodnici musí podepsat pár papírů,že je doopravdy jeho otec.A za hodinu si dává svého syna do vajíčka.Jakmile vychází z pokoje,kde pro něj byl,tak si všimne stojanu z letáky o adopce a vše kolem ní.Ani neví proč,vezme si jeden leták,strčí si ho do kapsy a jde z malým nakonec k autu.V autě na něj čeká Michael. Ten jak slíbil mu ze vším pomáhá.Už spolu dokonce vyřídili všechno okolo pohřbu Věry. Thomas přepevní vajíčko z Hansem na zadní sedadlo za pásy a jde si sednout dopředu vedle Michaela. Rozhodne se,že Michaelovi nic neřekne a nechá si to všechno projít hlavou.Už je zase mimo sebe.
Ty poslední tři dny si dával za smrt své ženy,ale Michael mu stále tvrdí,že to není jeho vina,že i kdyby dojeli do nemocnice v čas,stejnak by jí nepomohli.Jenže Thomas ho v tomhle ohledu nebere vážně a stále si stojí za svojím. "Michaeli prosím dovez mě k mojí matce,už jsme to dost dlouho odkládal říct holkám co se stalo jejich matce."Řekne Thomas když se rozjedou pryč od nemocnice. Michael nic nenamítá a jede z Thomasem tam,kam požádal aby ho odvedl.Celou cestu mlčí a Thomas uvažuje jak to všechno řekne Holkám. Michael ho sem tam po něm hází očkem.Stále mu dělá starosti jak se Thomas utrápí.
Když dojedou k Thomasové mámě,tak Thomas vystoupí a jde vzít ze zadu malého.Vyndá ho z vajíčka a přivine si ho na srdce. Nakonec se otočí k Michaelovi a řekne. "Michaeli byl bych rád,kdybys počkal tady.Je to moje věc a musím se s ní sám z holkami vyrovnat." Michael kývne,že rozumí a znova si sedne za volant.Thomas se podívá na malého,zhluboka se nadechne a vydá se směrem k domu.
Jakmile vstoupí dovnitř holky se k němu rozběhnou jsou rády,že vidí svého tátu.A jejich radost je dvojnásobná,když uvidí že nese jejich malého bratříčka. "A kde je maminka?"Zeptají se obě holky najednou.Thomas se na ně smutně podívá.Chvíli uvažuje co řekne. "Holky pojďme si sednout ano."Řekne nakonec. Holky ho nadšeně poslechnou a jdou si sednout na gauč. Thomas si sedne mezi ně a holky ho obejmou. "Víte holky věci se mají takhle,"začne Thomas a už teď na sobě poznává,že má v hlase pláč.Chvíli počká až se zklidni a pokračuje dál. "Víte,jak maminka rodila malého Hanse,tak měla velké bolesti. A když se malý narodil,tak hodně krvácela a lékaři to nedokázali zastavit….A … maminka umřela."Z těmito slovy se rozbrečí a holky s ním.Malý Hans vycítí,že je něco v nepořádku a taky se rozbrečí.
Když se Thomas trochu uklidní,tak začne uklidňovat holky. "Nebojte se zlatíčka spolu mi tři to zvládneme." U toho pěkně pomalinku houpe malého a jednou rukou chvíli objímá Lisu a za chvíli zase Lauru. "Tati a,že nás ty neopustíš?"Zeptá se Lisa, když se uklidní. Thomas jí zrovna volnou rukou obejme a řekne. "Holky nebojte se já vás neopustím,jelikož vás všechny tři mám rád." Holky se slabě usmějí a pomalu uklidňují. Až se holky uklidní,tak si jdou zabalit věci,jelikož se blíží konec prázdnin a holky se musejí vrátit domů.Thomas mezi tím svojí mámě donese ukázat malého vnuka,ta už se stihla převléct do smutku,za její snachu.

Nakonec se holky z babičkou rozloučí a jdou z Thomasem k autu,kde na ně čeká Michael. Holky jsou rádi,že vidí Thomasova nejlepšího kamaráda.Pozdraví se s ním,a však jejich pozdrav není,tak vroucný jako obvykle. Poté,když všichni nasednou se Michael rozjede.Nejede však k Thomasovi,ale k sobě domů. "Počkat,počkat,počkat Michaeli co to děláš?"Zeptá se Thomas,když poznává známou cestu ke svému kamarádovi. "No,co bych dělal vezu vás domů."Odpoví klidně Michael a dál se věnuje řízení. "Jenže pokud si dobře pamatuješ cestu ke mně,jelikož já vím že tohle je cesta k tobě."Poznamená na to Thomas. "Ano já vím,že to není cesta k tobě."Začne Michael. "Víš uvažoval jsem celou dobu co jsi byl pro holky,no a tak mě napadlo,že můžete bydlet u mě.Aspoň nebudu sám a budu ti moct ze vším pomáhat,jak z holkami,tak i z Hansem." Thomas chvíli přemýšlí a nakonec kývne na souhlas,že to od něj přímá a nakonec řekne. "Děkuji ti Michaeli. Bez tvé pomoci bych se asi zbláznil." Michael kývne,že bez problémů a už zahýbá na příjezdovou cestu ke svému baráku,kde teď nějaký čas bude mít vzácné hosty a to rodinu jeho kamaráda,kterého má opravdu rád.

Thomasův smutek část 2

17. září 2013 v 21:03 | Katy |  Thomasův smutek
Thomasův smutek část 2

Thomasovi se úplně zamotá hlava,tak že si musí sednout.Michael je stejně šokovaný,jako jeho kamarád.Sestra z malým odejde a nechá je o samotě na chodbě. "Ne,to ne Věro ne."Promluví Thomas po dlouhých minutách ticha.Prohrábne si vlasy a zoufale se podívá na Michaela. Michael,taky tomu nechce uvěřit. "Michaeli prosím chci jí vidět."Řekne zoufale Thomas. Michael kývne,že rozumí,poté se zvedne a vejde na porodní sál,domluví jestli může Thomas naposled vidět svou zesnulou manželku.Vyjde ven po pěti minutách a kývne na Thomase,že za ní může.Zdrcený Thomas vstane a jde za Michaelem,ten mu ukazuje kam mají spolu jít.
Thomas pomalým krokem vejde na sál,kde leží jeho teď už mrtvá manželka a když jí vidí,tak se mu podlomí nohy.Na porodním stole uvidí svou lásku.Vypadá spokojeně,jako by spala.Do očí se mu hrnou slzy smutku a zoufalství.Zoufale se podívá na Michaela a ten pochopil,aby se vzdálil a nechal ho,ať se ze svou manželkou může v klidu rozloučit.Ten se k ní zohne a vezme jí za bezvládnou ruku.Zhrozí se,že už teď je studená,ale drží jí. "Lásko copak jsi mi to udělala?" Začne k ní potichu nakřáple a ubrečeně hlasem promlouvat."Jak se dokážu teď sám postarat o tři děti?Ach kdybys věděla,jak je ti náš syn podobný."Pokračuje dál zoufale Thomas.poté,už nedokáže mluvit,jelikož se rozbrečí.Michael ho z dálky porodního sálu sleduje,ještě nikdy neviděl Thomase tak zoufalého. Ostatně mu taky není zrovna nejlépe,z toho co se stalo.Upřímně mu je Thomase líto.Ví,že to bude mít jeho kamarád těžké.Ještě chvíli ho nechá u Věry a poté k němu pomalu dojde.Když ho Thomas uvidí,tak na nic nečeká a obejme svého kamaráda,ten ho taky útěšně obejme a mlčí.Mlčí celé nekonečné minuty.Nakonec Michael prolomí to ticho a potichu promluví. "Pojď Thomasi,tady už nic nezmůžeme."Thomas přikývne a spolu vyjdou ven na chodbu.
Kde si Thomas ztěžka sedne a zírá před sebe.Nakonec promluví ubrečeným hlasem. "Co já se teď počnu ze třemi dětmi?To nebudu sám zvládat."Michael si k němu sedne a přátelsky ho obejme ze slovy. "Neboj se Thomasi. Jestli budeš chtít,tak ti budu se vším pomáhat jak jen to bude možné."Thomas mlčí a vděčně se na Michaela podívá. "Děkuji ti Michaeli jsi opravdu dobrý kamarád."Řekne. "Thomasi to je vzájemné."Odpoví mu Michael a dodá. "Pojďme se podívat na tvého syna a pak odtud vypadneme ano?" "Ano."Odpoví mu Thomas,už o něco klidnějším hlasem.
A tak se Michael z Thomase zvednou a jdou se podívat na novorozenecké,kde jim sestra donese malého. A při té příležitosti se ho zeptá. "A jak se bude váš syn jmenovat?" Thomase bodne u srdce,jelikož tohle nestihli z Věrou probrat. Nakonec si přece jenom vzpomněl,že jednou pronesla,kdyby to byl chlapec,tak aby se jmenoval Hans. Thomas se podívá na sestru a bez váhání odpoví. "Bude se jmenovat Hans Wächter."Sestra přikývne a odejde.Chvíli nechá Thomase a Michaela o samotě z malým a jde napsat jméno do rodného listu. Michael se vzdálí na chodbu a nechá Thomase samotného z Hansem. Thomas svého syna chová a začne mu povídat o jeho mámě.Jaká Byla pěkná a že určitě by se jí líbil,jak je krásný chlapeček.Malý mu v náručí usne. "Vypadá tak spokojeně."Pomysli si Thomas sám pro sebe. Když tak malému povídá o jeho mámě,tak se mu znova derou slzy do očí.
A začne vzpomínat sám pro sebe,jak potkal Věru,jak si jí poprvé vzal a,jak mu oznámila že bude poprvé otec.Potom vzpomínal jak mu jeho manželka oznámila,že budou mít druhé dítě. Dokonce pro sebe zalitoval,že se choval arogantně a jednu dobu dával přednost před prácí,než před rodinou.A to,že byl důvod pro rozvod. Nakonec se usmířili a znovu se spolu vzali a před osmi měsíci mu Věra naposled oznámila,že je znova těhotná.No a teď tu Thomas sedí sám ze synem.A však bez své milované manželky.Z jeho vzpomínání ho vyruší sestra,z tím že už by měl jít a ať přijde zase zítra.
Thomas se rozloučí ze sestrou a vyjde ven na chodbu za Michaelem. Michael si všimne,že Thomas má zase v očích slzy. "Ještě ,že jsou holky u babičky aspoň se trochu vzpamatuju a uklidním,než to budu holkám budu muset říct."Řekne Thomas když se trochu uklidní. Michael mu kývne na souhlas a Thomas ještě řekne. "Pojďme . Teď tu nechci být.Mám chuť se opít." Michael kývne a odpoví. "Dobře,když je to tvoje přání se opít,tak se jdeme opít." No a tak naši dva kamarádí se vydají ven a zamíří k nejbližším baru,kde se rozhodli zůstat celou noc a pořádně se opít a zapít Thomasův žal.

Thomasův smutek část 1

15. září 2013 v 21:09 | Katy |  Thomasův smutek
Thomasův smutek část 1

krásný den a na základně Medicopteru pomalu končí služba Michaelovi,Thomasovi a Petrovi.Když v tom se Thomasovi rozezvoní telefon. "Prosím Wächter."Řekne když zmáčkne tlačítko na přijetí hovoru. "Thomasi už,už to začalo."Slyší jak mu manželka z těžká odpovídá. Thomas pobledne a podívá se na Michaela. "Lásko vydrž za chvíli jsem u tebe a odvezu tě do nemocnice."Řekne a položí telefon. "Co se děje?"Zeptá se opatrně Michael a Thomas mu odpoví. "Věra začala rodit prosím tě odvezeš mě domů.Jsem tak rozklepaný,že bych to řízení nezvládl." Michael mu kývne na souhlas.Oba kolegové se rychle rozloučí z druhým týmem a jedou domu k Thomasovy.
Už je to tady,Thomasuv velký den.Jelikož Michael je veze do porodnice,kde Thomasovi Věra má ropotit prvorozeného syna.Je celý nervozní a znepokojuje ho to,že má Věra nesnesitelné bolesti. "Vždyť,když měli na svět přijít holky,tak nikdy neměla takové bolesti."Pomyslí si pro sebe.Nechce tím znervózňovat Michaela,který je veze do nemocnice.Ta cesta do nemocnice se mu zdá dlouhá.Je nervózní z toho,že jeho žena tak moc trpí,ale nedává na sobě nic znát. Sedí z Věrou na zadním sedadle a celou cestu jí hladí.Ta mu leží na klíně.Najednou si Thomas všimne že Věra má na sobě krev. Vyděsí ho to. "Michaeli Věra krvácí."Řekne zoufale.
Michael prudce zastaví auto u krajnice a rychle vystoupí. Potom otevře zadní dveře a pomalu promluví na Věru,když hledá lékárničku aby si mohl z tama vytáhnout rukavice. "Teď tě vyšetřím.Jelikož asi není něco v pořádku.Hlavně bud v klidu ano." Věra kývne že rozumí. Michael jí začne vyšetřovat. Když skončí z vyšetřením nevypadá vůbec klidně. Thomas si toho všimne a zeptá se. "Michaeli co se děje?" Michael mu neodpoví rychle oběhne auto,nasedne a znova se rychle rozjede směr nemocnice.Během jízdy mu řekne co se děje. "Thomasi,ať se děje co se děje zachovej chladnou hlavu.Věra krvácí,jelikož se jí začala předčasně uvolňovat placenta." Thomas ještě víc zbledne,ale radši se k tomu nevyjadřuje.Znova chytne Věru za ruku.
Po dlouhé době se dostanou do nemocnice a Tak Thomas z Michaelem předají Věru do rukou lékařů.Jen jim ještě Michael řekne svoje podezření na předčasné odlučovaní placenty.Thomasovi se trochu uleví,ale nemůže si pomoct má z toho špatné tušení,že se stane něco zlého.Michael z Thomasem jsou na chodbu před porodní sál. Sedí tam a najednou vyjde ze sálu sestra.Thomas se postaví a zeptá se. "Jak to vypadá?" Sestra uklidí Thomase,že je všechno v pořádku a odejde. "Trvá to,už celou věčnost.Trpím,když vím že měla Věra nesnesitelné bolesti."Začne lamentovat Thomas .Michael ho poplácá po rameni a řekne. "Neboj se všechno bude v pořádku."Nakonec si oba kamarádi znova sednou a čekají.Thomasovi se čas vleče a,je z toho nesvůj.
Asi po hodině se,ze sálu ozve zoufalý a bolestivý křik Věry,až Thomasovi tuhne krev v žilách.Prudce se postaví se slovy. "Já,to nevydržím,já musím za ní.Rve mi to srdce,jak tak má žena trpí." Michael se taky postaví a přítelky Thomase obejme. "Thomasi klid.Všechno bude v pořádku,teď by ses tam jenom pletl."Snaží se ho Michael uklidnit. "A navíc,by ses jim tam určitě pletl pod nohama.Pojď si sednout,určitě to bude mít za chvíli za sebou." Dodá k tomu Michael.Thomas Kývne na souhlas a sedne si zpátky k Michaelovi a dál čekají.Thomas je z toho pološílený strachy. A,když už to trvá,tak dlouho i Michael trochu znervózní.Má chuť se jít zeptat jak to vypadá,ale nechce tam zavazet.
Asi po třech hodinách Věřin křik utichne a Thomas co měl hlavu sklopenou,rychle a zmateně se podívá na Michaela. "Tak a je,to tady další malý Wächter."Pronese trochu nervózně.Michael mu dodá odvahu dalším poklepání po rameni.Najednou ze sálu vyjde sestra z malým plačícím uzlíčkem v náručí. "Kdo z vás dvou je otec?"Zeptá se zdvořile.Thomas nervózně odpoví. "Já jsem otec dítěte."Sestra se usměje a promluví. "Gratuluji tatínku máte syna. Chcete si ho pochovat?"Thomas kývne na souhlas a sestra mu položí do náručí krásné miminko.Thomasovi se,až podlomí nohy,jak je maličký podobný na manželku. Chvíli se na malého dívá a pak se podívá na sestru ze slovy. "Je mi líto vaše paní porod nepřežila.Rodila ve velkých bolestech následkem předčasné odloučení placenty.Po porodu začala krvácet a měla špatnou srážlivost krve.Lékaři dělali všechno co mohli,ale vaši paní nedokázali zachránit.Je mi to líto.Upřímnou soustrast."Sestra skončí ze smutnou zprávou.Thomasovi se v tu ránu zhroutí svět před očima.

Nebezpečné tornádo část 8

14. září 2013 v 18:00 | Katy |  Nebezpečné tornádo
Nebezpečné tornádo část 8

Za dvacet minut Thomas přistává na heliportu nemocnice Sv. Bratří. Michael vyskočí z Petrem ven a rychle otvírají zadek vrtulníku a začnou pomáhat vykládat zraněné. Když je odvážejí dovnitř nemocnice.Michael znova vejde do mašiny a pomůže Gabriele ven.Dovede ji do čekárny a pak se otočí na kolegy ze slovy. "Jdu na vyšetřovny zjistit jak jsou na tom."Petr z Thomase kývnou a sednou si vedle Gabrieli. Jenže Michael za chvíli přichází ze slovy. "Vyhodili mě ven je jich je tam hodně a já jsem tam jenom zavazel." Po těchto slovech si sedne.Nakonec vytáhne telefon a volá šéfovy na základny,aby mu řekl že našli ostatní členy týmu Medicopteru.
Čekají dlouhou dobu na chodbě a mezi tím se k nim přidá Ebelzider z Maxem. Michael jim v rychlosti vysvětlí co se stalo a pak dál čekají. Mezi tím se Gabriela se začíná vracet k sobě,jelikož uklidňující léky už přestali účinkovat.Jenom sedí a houpe se dopředu do zadu.Michael jí obejme a dodává jí slovy odvahu. "Gabi neboj se dobře to dopadne,zachovala ses statečně a svým kolegům jsi dala prvotřídní první pomoc.Obdivuju tě." Gabriela se na něj zoufale podívá a nic neříká. A tak čekají jak dopadnou operace.
Po třech hodinách vyjde lékař z prvního sálu a všichni se postaví. Lékař dojde k nim a Michael se ho zeptá. "Pane kolego,jak to vypadá z našimi kolegy?" Lékař se na něj podívá a začne. "Teprve je po operaci pan Starell. Ztratil hodně krve a museli jsem ho oživovat. Jak víme měl skoro amputovanou ruku a na starosti ho dostali Mikrochirurgové a přišili mu ruku zpět.Teď se začíná prokrvovat a vypadá to nadějně.Udivíme jak se přímou vazy a jak bude citlivá.Dáváme mu velké naděje,že ta ruka bude jako dřív."Skončí svou řeč lékař,co operoval Ralfa. Z týmu Medicopteru opadne první vlna strachu. Michael poděkuje a zeptá se jestli můžou za Ralfem,ten jim ale řekne že ještě ne,když tak až zítra.Poté Lékař odejde a všichni si znova sednou.Když se Michael podívá na Gabrielu,tak už vypadá klidněji,Není tak utrápená.
A znova jim nastane další dlouhé čekání a po dalších dvou hodinách k nim přijde lékařka. Opět se opakuje situace,jako to bylo o lékaře co operoval Ralfa. A Michael jí položí stejnou otázku,jako před tím jejímu kolegovy.Lékařka zpustí. " Vaše kolegyně utržila vážné zranění,které jí způsobil stěrač. Všechno jsme dali do pořádku a nikde jsme nenašli žádné skryté vnitřní zranění.Jen se nedal zachránit Žlučník,ten byl taky zasažen,ale bez toho se dá žít.Ještě podstoupí gynekologické vyšetření,jestli je všechno v pořádku." Michael se zeptá. "A to co,že nemohla hýbat nohama?" Lékařka se na něj podívá a odpoví. "Její mícha je v pořádku nebyla zasažena.Zřejmě měla šok a mozek jí z toho neumožňoval hýbat končetinami. Bude v pořádku až bude toho schopná podstoupí rehabilitace."Michael se taky zeptá jestli můžou jít za ní,ale i ona řekne že až zítra. Poděkují a lékařka odejde. Ze všech spadne všechen stres a uklidní se.Nakonec se rozhodnout jet domů.Je to pro ně jen velmi náročný den.A zaslouží si odpočinek.
Biggi z Ralfem ze začali uzdravovat.Čekala je sice ještě dlouhá cesta z rehabilitacemi,ale oba dva všechno zvládli.Každý den za nimi chodili jejich kolegové a ve všem je podporovali. Všichni byli rádi,že jsou všichni živí a zdraví. Po dvou týdnech z nemocnice pustili Ralfa do domácí péče a Gabriela se o něj starala.O dva měsíce později pustili i Biggi. Všechny její kontroly dopadly dobře a znova se postavila na nohy.V domácí péči se o ni střídavě staral Michael a Thomas.
Mezi tím základna jela jen na jednu směnu. Než se všichni dali do pořádku. Skoro po čtvrt roce se všechno vrátí do normálu a Gabriela,Ralf a Biggi se znova vrátí do práce.Všichni tři se shodly na tom,že na tuto katastrofickou nehodu zapomenou.Vše se začne pomalu vracet do normálu.Vše je jako dřív.Všichni jsou rádi,že to tak je a že nikdo s nich při tornádu nepřišel o život.

Nebezpečné tornádo část 7

1. září 2013 v 6:00 | Katy |  Nebezpečné tornádo
Nebezpečné tornádo část 7

Když se Gabriela uklidí,tak jí znova zavládne v očích panika.Vrátí se k Biggi a znova začne ručně odsávat.To,už k ní přijde Michael a vezme jí z rukou manuální odsávačku.Petr mu přinese tašku a podá jí Michaelovi a vyndá s ní automatickou odsávačku a napojí ji k tubusu. Poté chytne Gabrielu kolem ramen a pomalu na ní promluví. "Gabi,dal bych ti něco na uklidnění,ale potřebuji,abys se mnou spolupracovala,tak ještě prosím ještě chvíli vydrž ano?" Gabriela se na něj podívá a kývne mu na souhlas.
Michael se na ní znova podívá a zeptá se. "Tak co je Biggi a Ralfovi?" Gabriela se na něj znova podívá a promluví. "Ralf má z části amputovanou ruku,Drží mu jí jen kost a z jedné strany kůže.Nemá v ní cit.Poranění bylo způsobeno,když se potápěl pro tašky první pomoci.Zřejmě se poranil o trosky BK. Následkem zranění upadl do traumatu,ze kterého upadl do poli traumatického šoku.Momentálně v bezvědomí.Při poslední kontrole životních funkcích,měl nitkovitý tep a nebezpečně nízký tlak.Nechtěla jsem mu způsobit zástavu srdce velkým množství adrenalinu.Podané léky,dvakrát dostal adrenalin,2mg morfia proti bolesti a jednu jednotku Ryndova roztoku.Tepny jsem zasvorkovala tepennýma svorkami .Pravděpodobně velká ztráta krve."Michael pokývá hlavou,že rozumí.
Poté Petr se sklání k Ralfovi,jelikož Gabriela začala o něm mluvit jako první.Petr rychle napojuje svého kolegu na EKG. Zrovna ve chvíli,kdy jeho srdeční frekvence začíná rapidně klesat. "Michaeli ztrácíme ho."Pronese naléhavě Petr. Michael přestane sledovat Gabrielu a rychlým pohybem je u Petra a Ralfa. A podívá se na láhev z kyslíkem je prázdna. "Petře ambu vak láhev je prázdná."Petr podá Michaelovi požadovanou věc a Michael odpojí prázdnou láhev a začne pravidelně pumpovat a dýchat za svého kolegu. A znova promluví. "Další jednotku Ryngerova roztoku. Poté nachystej 5gm adrenalinu a 2mg fetaminu."Jakmile Petr všechno nachystá,tak Michaela vystřídá a Michael jde Ralfovi podat potřebné léky.Sotva mu je dá Ralf začne fibrilovat.
Michael z Petrem okamžitě reagují,tím že Michael začne ruční masáž srdce a zakřičí. "Thomasi pojď sem vyser se na nosítka,potřebujeme tvou pomoc."Během několika málo vteřin dobíhá Thomas a přebírá od Petra. Petr si k sobě přisunuje záchrannou tašku a začne v ní zapínat defibrilátor. Michael,který provádí ruční masáž zadýchaně řekne. "Nabít na 200."Mezi tím co se defibrilátor nabíjí,tak Michael rozepíná Ralfovi pracovní overal a trhá tyčko.Poté mu Petr podá defibrilátor a Michael řekne. "Ustupte!Pal!" Zmačkne tlačítka a pustí do Ralfa první elektricky šok.A však nic.V tom Michael znova zavelí. "Znova 200."Za chvíli mu Petr znova podá defibrilátor a Michael znova pronese. "Ustupte!Pal!" Znova Ralf naskočí pro další ráně,ale jeho srdce nenaskočilo. "Na 350!"Zavelí Michael a Petr začne nabíjet,když je nabito Michael znova řekne. "Ustupte!Pal!"
Po vyslání tohoto šoku Ralfovo srdce naskočí a začíná se mu zvedat tlak. Michael odloží defibrilátor a jde za Gabrielou,sedne si k ní a řekne něžně. "Gabi poslouchej ano.Ralf je nestabilní a já potřebuji vědět,jak na tom je Biggi prosím řekni mi to." Gabriela hned odpoví. "Proražený pravý jaterní lalok,žaludek a natržené střevo. Poranění jsou způsobena stěračem, jen nevím jestli stěrač neporušil Biggi míchu,jelikož ještě než jí asi praskl žaludek a ona začala krvácet z úst říkala že nic necítí. Na dotek v nohách nebyl reflex. Podané léky. 2mg adrenalinu,než přišla k sobě jak byla dlouho pod vodou a poté 2mg morfia."Michael se zohne k Biggi a opatrně všechno kontroluje.Biggi je stále při vědomí. "Dobře Biggi je stabilizovaná."Pronese Michael.
Poté se podívá na Thomase a zeptá se. "Thomasi unese nás mašina všechny na jednou?" "Ano a klidně i ze slonem na laně,proč se ptáš?"Snaží se Thomas malinko odlehčit situaci co se právě teď děje. "Jsem rád,že nemusíme lítat na dvakrát,jelikož Gabriela se psychicky zhroutila a nevím jestli by zvládla buď to se v mašině postarat o Ralfa,nebo tu zůstat a čekat z Biggi."Odpoví Michael. "Bez větších problémů nás unese."Odpoví Thomas a Michael na něj promluví. "Tak na co čekáš dones nosítka tady jde o čas." Poté se naposled nakloní ke Gabriele a dá jí konečně injekci na uklidnění.

Za deset minut jsou všichni v helikoptéře a Thomas vzlétá.Mezi tím se spojí z centrálou a řekne,že jejich akce byla úspěšná a že letí do nejbližší nemocnice. Petr z Michaelem musí cestou ještě jednou oživovat Ralfa. Gabriela se z toho celá složila,jak Michael předpokládal.Zatím je ale docela klidná po podaném uklidňujícím prostředku.