Prkna co znamenají svět

14. června 2013 v 20:00 | Katy |  Povídky
Dala jsem sem novou rubriku a jmenuje se povídkový deník.No Deník rozhodla jsem se že napíšu povídku jak to vypadá v divadle od konkurzu až po odehrávání představení.POZOR:Nejedná se o mou zkušenost všechno je smyšlené!!!Jinak děj muzikálu a zpěváky nechávám tak jak jsou!!Berte to prosím s rezervou!!!


Konkurz

Je ráno zvoní mi telefon.Zvednu ho.,,Prosím?´´Řeknu rozespale.A z druhé strany se ozve.,,Ahoj chtěla jsi vzbudit.´´,,Co se děje?´´zeptám se.,,No ty máš teda paměť.´´ozve se znova na druhé straně.,,Dneska máš jít na ten konkurz.´´Posadím se na postel a prohrábnu si vlasy.,,Jo aha dík už se jdu chystat.Tak zatím se měj uvidíme se před divadlem.´´řeknu do telefonu a típnu ho.Vstanu z postele a jdu si dát sprchu abych se probrala.,,Páni to už je dneska?´´řeknu si pro sebe.Začnu být pomalu nervózní.Když si dám rychlou sprchu jdu ke skříni.Dívám se co si vezmu na sebe.,,Sakra co si vezmu na sebe?´´Pomyslím si.Mám si vzít něco odvážného nebo něco obyčejného?Nakonec si vezmu na sebe šaty. Upravím se,vezmu si podklady na písničku co chci zpívat a jdu do divadla.
Když tam dorazím čeká mě moje kmoška.Usměju se na ní a řeknu.,,Dík že jsi mě ráno vzbudila.´´Kamarádka se na mě usměje.,,To nestálo za řeč byli jsme přece tak domluvené ne?No tak co jdeme dovnitř?´´Zhluboka se nadechnu a kývnu že ano.Dojdeme dolů do přízemí divadla Broadway. Dojdeme k šatně na levé straně tam už stála fronta lidí.Přihlašují se.Dojdu na řadu.,,Jméno,přímení,věk,…´´začnou se mě vyptávat.,,Kateřina Janíčková,23 let,…´´Začnu jim odpovídat.Když mi vyplní dotazník dostanu číslo mám si ho připevnit na viditelné místo.Jdu o kus dál aby si mohli zapsat dalšího a divám se jaký mam číslo mám 117.Usměju se a pomyslím si,,Tohle číslo mi nosilo štěstí.Snad mi ho přinese i dneska.
Pak to všechno začne vyberou si od nás CD z podklady a zeptají se nás kolikátá je skladba kterou chceme zpívat.Chvíli se nic neděje.Poté se otevřou dveře a vyvolá první číslo.Prosím osobu z číslem dvacet.Vidím jak ze skupiny vykročí jeden kluk.Nevím kolik mu muže být.Vejde dovnitř pak se čeká dál.Hodiny plynou.Ani nevím jak dlouho jsme tam všichni byli. Najednou se ozve ,,prosím číslo 117.´´Zvednu se a pomalu jdu k osobě co vyvolala mé číslo.,,Dobře klid nepropadej paniku.To zvládneš.´´Začnu se v duchu uklidňovat.Vejdu do sálu.Uvaděčka mi ukáže kudy mám jít na jeviště.Odhodlaně jdu doprostřed jeviště kde je stojan z mikrofonem.Zastavím se před ním a vezmu si do ruky mikrofon.,,Dobrý den .´´řekne Michal David. Odpovím.,,jaká písnička.´´Odpovím trojka. Začne předehra a pak začnu zpívat.,,Jak míjí šňůra dnů,já vstoupám do snů,…´´Zazpívám celou písničku.Když dozpívám slyším jak se výběrová komise radí.Nakonec si vezme slovo Michal David ,,Takže mi vám děkujeme přijďte na druhé kolo castingu dostanete potřebné podklady a texty.Takže za 14 dní nashledanou.´´´Jsem ráda rozloučím se a jdu si na chodbu pro podklady a texty.Jdu na horu kde je moje kamarádka co dělá v divadle uvaděčku.Zeptá se,, no tak co?´´Usměju se a odpovím.,,Jsem vybrána do druhého kola musím se naučit písničku co je tady na tom CD.´´Pogratuluje mi a já se s ní rozloučím a jdu domů.
Doma si poslechnu demo verzi ať vím jak to mám zpívat a pak se učím písničku.Je krásná a smutná.Po pár poslechnutí se to té písničky zamiluji.,,Kéž bych jí zpívala i v divadle to by bylo nádherný.´´Pomyslím si ten úspěšný den pro sebe. Večer můj úspěch jdu oslavit z kamarádkami.Nějak to nepřeháním jako do posud nechci se zničit.

,,Ty jo těch čtrnáct dní uteklo jako voda.´´Pomyslím si pro sebe,když se chystám na další konkurz.Chystám se.Jsem nervóznější než když jsem šla poprvé.Dneska jdu sama.Kamarádka má volno.Dojdu dolu a nahlásím své číslo nějaké uvaděčce,ta si mě odškrtne. Pak se postavím k ostatním uchazečům .Není nás moc.Odhadla bych že asi tak padesát.
Po chvíli se otevřou dveře a řeknou prosíme číslo 117.,,Och bože,´´ulevím si a jdu dovnitř.Znova vyjdu schody na jeviště.Začne hrát hudba a já začnu zpívat.,,Nemám už sílu kráčet dál,a tak teď průchod právu dám,..´´Zpívám. Nevím co to se mnou je,ale když zpívám tak smutnou písničku mam v očích slzy.,,Tak dobře.´´Vezme si znova slovo Michal Davit.,,Předvedla jste dneska dobrý výkon a byli bychom rádi kdyby jste s námi spolupracovala na novém Muzikálu Kat Mydlář.´´ Usměju se poděkuji zatím mi neřekli jakou roli budu hrát musí však počkat do konce konkurzu abych se dověděla jakou roli budu mít.Jdu na chodbu a čekám dál.Jsem ráda že jsem vyhrála konkurz.Mezi tím se ke mně postaví další lidí z konkurzu.Asi tak za hodinu začnou na chodbu chodit u umělci kteří asi v tomhle díle budou hrát.Prohlížím si je moc jich nepoznávám.,,No ty vole.´´Řeknu si pro sebe a vytřeštím oči když vidím kdo schází po schodech.,,To jako budu hrát v tomto muzikálu z Danielem hůlkou?´´Stále tomu nemůžu uvšřit.Za chvíli se opět otevřou dveře do sálu a uvaděčka nás všechny vyzve k tomu abychom šli na jeviště.Proberu se z trasu a jdu za ostatními.Postavíme se mimo muzikálovou elitu.Slovo si vezme autor muzikálu Michal David.,,Takže vítám svůj tým nového muzikálu Kat Mydlář. Vidím tady staré ale i nové tváře kteří budou na tomto díle spolupracovat.Tak především vám řeknu kdo jaké role budete hrát.´´Začne jmenovat lidi a říkat jejich role.Já se dovím že hraju Bětušku Mydlářovou manželku.Mydláře mají hrát nějaký Vojto Hůlka a Matuš. Zatím si jména ostatních nepamatuju je jich hodně.Pom nám režisér projektu řekne ať jdeme do vstupní haly,je tam návrhář kostýmů ze svími pomocnicemi.Začnou nám brát míry.Ani nevím jak jsem se dostala první na řadu.Přeměřuju si mě zapisují moje míry.Vedle mě stojí ubreptaný zpěvák na konkurzu nebil tak asi je nějaký stálí zpěvák zdejšího divadla.,,Sakra to si nemůžete moje míry pamatovat z minula?´´Rozčiluje se.Podívám se na něj.Přijde mi směšný ani nevím proč je plešatý a má na očích brýle.,,No tak už to bude?´´Dál se rozčiluje.Usměju se pro sebe,ale toho si už on všiml.,,Co je tady k smíchu?´´řekne.,,Nic,´´odpovím mu.,,Hele tebe neznám.´´povídá znova.,,No já vás taky neznám.´´Odpovím vážně.,,Cože?Vy,´´začne Leknu se a on pokračuje.,,No to si ze ně děláš srandu že?Vy hele tady si tikáme.´´Podá mi ruku.,,Já jsem Tomáš.´´Usměju se na něj podám mu taky ruku a řeknu.,,A já Katy.´´Nakonec mě políbí.,,Já už jsem změřený,´´povídá.,,A co ty?´´Odpovím mu já asi už taky.,,No tak pojď seznámím tě z ostatními musíš si s námi dát panáka na přivítanou to tu tak chodí.´´Kývnu mu na souhlas a to už mě vleče na divadelní bar.
Na Baru ještě moc umělců není,jelikož ještě je trápí kostymérky z přeměřováním.Je tam jen moje alternantka a jeden pokérovanej zpěvák v paměti mi utkvělo že hraje Jessenia.Tomáš mě obejme kolem ramen.,,Takže,´´začne.Tady tahle slečínka je Markétka naše sluníčko.Marketko toto nové sluníčko je Katy.´´Podáme si z Markétou ruce a potýkáme si.,,No a tenhle mručoun,´´pokračuje dál Tom.,,Je Lada Spilka.´´Seznámím se i s ním během deseti minut se divadelní bar zaplní snad všemi umělcemi co v tom muzikálu budou hrát.Samozřejmě každy se chce semnou seznámit a na tikaní si dát se mnou panáka.Nakonec se dostanu ven až nás vyžene barmanka z divadelního baru jsem docela lízla,motá se mi hlava.To bude ráno kocovina.Zavolám si taxi a jedu domů.Doma jsem stále ráda,že jsem se dostala na prkna co znamenají svět.Zatím mojí kolegové vypadají v pohodě a zdá se že to bude dobrá partie.No nic uvidím za měsíc až mi začnou zkoušky.Už teď se na ně těším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | E-mail | Web | 15. června 2013 v 15:41 | Reagovat

Moc pěkné,úplně sem se do toho vžila. :-)

2 Jana Jana | E-mail | 5. října 2014 v 19:01 | Reagovat

Hezký příběh :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama